Lze "zrušit" tzv. soudního likvidátora

Obchodní zákoník po novele provedené zákonem č. 370/2000 ze dne 14. 9. 2000 od 1. 1. 2001 připouští, aby valná hromada akciové společnosti rozhodla o zrušení dosavadní likvidace. Výslovně tak připouští ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák., které praví, že "společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku."

Lze zastávat názor, že k platnému rozhodnutí valné hromady akciové společnosti v takovém případě musí být nejen formální přípustnost takového kroku v zákoně, nýbrž musí být splněny i podmínky věcné. Jinak by takový úkon, postrádající dobrý účel byl v rozporu se smyslem zákonné úpravy. Pokud by navíc byl ve skutečnosti v neprospěch společnosti, jednalo by se o úkon obcházející zákon a jako takový by nemohl požívat ochrany ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 1 obch. zák. (ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. zapovídá poskytovat soudní ochranu takovému výkonu práva, který je fakticky zneužitím, resp. zlovolným zneužitím takového práva).

Důvody ke zrušení likvidace a obnovení normálního hospodářského života společnosti nemohou být jen spekulativní resp. hypotetické. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by se stát institut "zrušení likvidace valnou hromadou" prostředkem permanentní negace výkonu práva soudu zasáhnout z úřední moci jmenováním likvidátora.

Pokud by valná hromada rozhodla o zrušení dosavadní likvidace ve smyslu § 68 odst. 8 obch. zák. v takovém případě, kdy likvidace společnosti probíhá za činnosti likvidátora, kterého jmenoval soud, bylo by rozhodnutí o vystoupení z likvidace svým obsahem obcházením zákona - kdy se takto poruší ustanovení § 219 odst. 3 obchodního zákoníku.

Lze tak usuzovat zejména proto, že ustanovení § 219 odst.3 obch. zák. ("likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou odvolán a nahrazen jiným likvidátorem") zůstává v nezměněné podobě, přestože novelizace k 1.1.2001 přinesla zmíněnou možnost danou ustanovením § 68 odst. 8 obch. zák. K tomu, aby soudem jmenovaný likvidátor, který například neshledává důvody ke "zrušení likvidace" a sám takový postup nenavrhne, ačkoli to není k dobru společnosti a byl by tak překážkou podnikání společnosti, mají v dobrém úmyslu a za dobrým účelem jednající akcionáři na valné hromadě či představenstvo společnosti jasně vymezené právní prostředky, a to návrh na odvolání likvidátora adresovaný soudu (§ 71 odst. 4 obch. zák.) a ovšem - v urgentních případech - návrh na předběžné opatření, kterým by byl do okamžiku rozhodnutí o takovém návrhu likvidátor ve svém počínání "blokován".

Kdo a jak tzv. soudního likvidátora zaplatí

Dosud chyběla úprava, podle níž by byl likvidátor odměňován. přitom proces likvidace můře v některých případech trvat i léta a u velkých likvidovaných společností vyžaduje zapojení týmu odborníků k provádění likvidační agendy. S účinností od 1. 1. 2001 je k dispozici úprava, podle které (§ 71 odst. 6) určuje odměnu likvidátora orgán společnosti, který likvidátora jmenoval.

Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Ministerstvo spravedlnosti bylo v rámci ustanovení § 71 odst. 9 obch. zák. zmocněno stanovit vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora, jakož i v jakých případech hradí náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora stát.

To se stalo konkrétně vydáním vyhlášky č. 479/2000 Sb. ze dne 12. 12. 2000. Z obsahu této ministerské vyhlášky (§ 11) vyplývá, že úprava jí provedená se vztahuje pouze na případy těch likvidátorů, kteří byli jmenováni ode dne účinnosti této vyhlášky, tj. ode dne 1. 1. 2001. Pro soudem jmenované likvidátory zapsané do obchodního rejstříku před datem 1. 1. 2001 tak zůstává nevyřešený stav odměňování. Je přitom otázkou, zda se lze opírat o dosud občas praktikovaný postup, podle něhož soudci vycházeli analogicky z úpravy provedené v té době pro odměňování správců konkurzních podstat – šlo však o postup provizorní, byl uplatňován zřídka a neměl plnou oporu v právní úpravě.

Domníváme se, že s ohledem na uvedenou situaci by soudy u likvidátorů jimi jmenovaných před datem 1. 1. 2001 měly aplikovat při určování odměny obdobu pravidel obsažených v § 2 - § 6 nové vyhlášky. I situace ohledně hrazení hotových výdajů by mohla být řešena analogicky úpravě platné od 1. 1. 2001. Může však jít jen a jen o analogii, protože je samozřejmé, že vyhláška nemůže mít zpětnou účinnost.

Jak vidět, při obsáhlých legislativních změnách se stále ještě na leccos zapomíná. Stěží lze však předpokládat, že před počátkem tohoto roku soudy jmenovaní likvidátoři (připomínáme, že k jejich jmenování především dochází tam, kde je problematická situace) budou své funkce chápat jako funkce čestné a vykonávat je zdarma.