Možno konstatovat, že kupní smlouva uzavíraná mezi podnikateli patří mezi nejčastěji uzavírané smlouvy mezi nimi v rámci podnikatelské činnosti. Proto také se dá říci, že obchodní zákoník dnes upravuje tuto smlouvu komplexně a subsidiární aplikace ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě přicházejí v úvahu zřídka.

Povaha smlouvy

Je třeba uvědomit si, že pro obchodní kupní smlouvu platí, jako pro všechny ostatní typy smluv upravených v obchodním zákoníku, obecná ustanovení o závazkových vztazích, jejichž základ je dán v občanském zákoníku, a obchodní zákoník upravuje jen určité doplňky potřebné při provozování obchodů, např. ustanovení o uzavírání smluv aj. V tom je podstatný rozdíl od úpravy obchodních kupních smluv v obchodním zákoníku, který u nás platil spolu s obecným občanským zákoníkem do roku 1950, kdy obchodní zákoník neupravoval obchodní kupní smlouvu v plné šíři, nýbrž jen určitá specifika, a proto se ustanovení občanského zákoníku v té době používalo velmi často subsidiárně.

Kupní smlouvou se zakládá tzv. synallagmatický závazkový právní vztah, jedná se tedy o smlouvu, která zakládá práva a povinnosti pro obě smluvní strany.

Předmět smlouvy

Předmětem obchodní smlouvy je dodávka zboží, týká se tedy pouze movitých věcí. Předmětem obchodních kupních smluv nemohou být nemovitosti, pro něž platí úprava obsažená v občanském zákoníku1. Výjimku zde představuje smlouva o prodeji podniku jako zvláštní typ obchodní kupní smlouvy.

Movité věci, jako zboží, mohou mít povahu jednak individuálně určité věci, jednak věci určitého druhu a množství. U zboží se nerozlišuje, zda jde o zboží, které má již prodávající k dispozici, nebo zda jde o zboží, které má být teprve vyrobeno.

Předmětem kupní smlouvy mohou být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně a soubor věcí, které zvláštním předpisem nebyly z občanskoprávních vztahů vyloučeny, a práva nebo jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Předmětem koupě nemůže být součást věci (§ 120 odst. 1) a pokud trvá jeho určení i příslušenství věci (§ 121), které nejsou způsobilým předmětem právních vztahů.

Uzavírání smluv

§ 43 Obč. Z.
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku sporů.

Toto velice obecné ustanovení nemá praktický význam, neboť neobsahuje žádné specifické sankce za jeho porušení. Jedná se spíše o prevenci, jež má zabránit případným sporům.

Pro uzavření kupní smlouvy, které by bylo v souladu s § 43 je důležité, aby se její účastníci shodli na tzv. p o d s t a t n ý c h náležitostech ( essentialia negottii ). Těmito podstatnými náležitostmi se rozumí předmět koupě a kupní cena.

Vedle těchto podstatných náležitostí může smlouva obsahovat další ujednání, tzv. v e d l e j š í náležitosti ( accidentalia negottii, § 601 až 610 Obč. Z. ).

Pro uzavření kupní smlouvy ohledně movitých věcí a práv nebo jiných majetkových hodnot není forma právního úkonu předepsána. Písemná forma však je podmínkou platnosti smlouvy tehdy, dohodnou-li se na tom prodávající s kupujícím (§ 46). Nedodržení sjednané písemné formy má za následek relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 40 odst. 1 a § 40a odst. 1).

Kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, musí mít písemnou formu (§ 46 odst. 1), jinak je absolutně neplatná (§ 40 odst. 1, § 39). Vlastnictví k nemovitosti se nabývá vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2, § 2n. zákona č. 265/1992 Sb.).

Práva a povinnosti účastníků smlouvy

§ 588 Obč.Z.
(1)
Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

§ 409 Obch.Z.
(1)
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Na rozdíl od občanského zákoníku zdůrazňuje obchodní zákoník výslovně povinnost prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo ke zboží, které je předmětem obchodní kupní smlouvy, a to zpravidla předáním věci (§ 443) spolu s doklady, které umožňují kupujícímu se zbožím nakládat resp. je užívat. Povinnost převedení vlastnického práva je možno splnit i tak, že prodávající umožní kupujícímu nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnictví dříve, než dojde k odevzdání nebo později.

Podrobně pak upravuje obchodní zákoník místo plnění v případech, kdy povinností prodávajícího - ve smyslu smlouvy - není předání zboží k přepravě, ale ze smlouvy vyplývá, že kupující provede sám přejímku zboží. Vychází se z toho, že jestliže má být zboží dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání tak, že předávající umožní v tomto místě, aby kupující mohl se zbožím nakládat.

Pojmová hranice mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo

Pojmové ohraničení mezi obchodní kupní smlouvou a smlouvou o dílo je v praxi velmi důležité. Proto mu obchodní zákoník věnuje zvláštní ustanovení, které takto pojmový rozdíl určuje (§ 410 Obch.Z.).

Z tohoto zákonného vymezení pojmové hranice mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo vyplývá, že obchodní zákoník považuje za kupní smlouvu i smlouvu, jejímž předmětem je zboží, které má být teprve vyrobeno po uzavření smlouvy. Dodání takového zboží je však předmětem smlouvy o dílo, jestliže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat dodavateli podstatnou část věcí, kterých je zapotřebí ke zhotovení předmětu závazku. Ve sporných případech jde o kupní smlouvu, jen když část takových věcí je zanedbatelná.

Z pojmu obchodní kupní smlouvy jsou vyloučeny smlouvy, jestliže převážná část závazku dodavatele spočívá ve vykonávání činnosti. V tom případě by bylo nutno smlouvu považovat z a smlouvu o dílo. Za takovou smlouvu se považuje i smlouva, která zahrnuje závazek dodavatele k montáže dodaného zboží, a to bez ohledu na to, v jakém poměru je cena zboží a cena montáže.

Smluvním stranám se dává možnost, aby samy kvalifikovaly smlouvu jako smlouvu kupní nebo jako smlouvu o dílo.

Musí však mít na zřeteli, že jejich kvalifikace smlouvy, která se může projevit buď v nadpisu smlouvy, nebo v terminologii použité v obsahu smlouvy, bude rozhodující i pro určení, kterými ustanoveními obchodního zákoníku se bude smlouva řídit a zejména pro posuzování následků z případného nesplnění smluvních závazků.

Subjekty smlouvy

§ 261 Obch. Z. upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže je zřejmé, že se týká jejich podnikatelské činnosti, dále pak upravuje závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikateli jestliže se týká zabezpečování veřejných potřeb a konečně upravuje závazkové vztahy bez ohledu na povahu účastníků. Jedná se o obchody u nichž se nepřihlíží k povaze účastníků, ale charakter obchodu vyplývá z věcné stránky právního vztahu. Tyto vztahy se řídí obchodním zákoníkem i když jejich účastníci nejsou podnikateli.

Z judikatury soudů

Předpokladem vzniku smlouvy o koupi v obchodě je dohoda prodávajícího a kupujícího o podstatných náležitostech smlouvy, tj. o předmětu prodej a o jeho ceně. Chybí-li dohoda účastníků o kterékoli ze shora uvedených podstatných náležitostí, smlouva nevznikne.

V případě koupě domu jsou vzájemně podmíněnými plněními ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Pokud byla smlouva neplatná, takže k převodu vlastnictví na kupujího nedošlo, ačkoliv kupující už zaplatil kupní cenu, je třeba tuto kupní cenu vrátit - přitom je tato restituce z druhé strany vyvážena tím, že vlastnictví k prodávanému předmětu nepřešlo na kupujícího, ale zůstalo prodávajícímu.

Při prodeji movité věci, při němž vlastnictví k prodávané věci přechází jejím odevzdáním, je plněním ze smlouvy na jedné straně zaplacení kupní ceny. V případě neplatné kupní smlouvy je tu třeba vázat právo jednoho z účastníků na vrácení kupní ceny pod podmínkou současného vrácení předmětu koupě (č. 1/1979, str. 7-9, Sb. rozhodnutí).