Hlavním účelem vkladového účtu je dlouhodobé ukládání a zhodnocování úspor klienta. Ten přenechává bance své peněžní prostředky k finančnímu využití převážně na dobu stanovenou ve smlouvě. „S přihlédnutím k tomu jsou sjednané úroky ze zůstatku vkladového účtu v praxi značně vyšší než úroky ze zůstatku běžného účtu.“1

1.1 Účel a podobnost s běžným účtem

Platí, že na čím delší dobu přenechá majitel účtu peněžní prostředky bance, tím vyšší úrok bývá, protože banka může s těmito penězi déle obchodovat. Někdy se smlouva o vkladovém účtu nazývá depozitní smlouvou, a to „zvláště tehdy, kdy je předmětem vkladu vysoká suma a majitelem účtu je jiná banka.“2

Vzhledem k obsahové podobnosti ke smlouvě o běžném účtu používá obchodní zákoník konstrukci odkazu na ustanovení běžného účtu v případě, že samostatná úprava smlouvy o vkladovém účtu něco neupravuje. Přiměřeně se tedy použije hlavně „povinnost označit majitele účtu, zásady nakládání s účtem a s peněžními prostředky na účtu a vypořádání zrušeného účtu.“3 V případě smrti majitele vkladového účtu se ustanovení § 715a obch. zák. použije obdobně jako u smlouvy o běžném účtu.

1.2 Charakteristika smlouvy o vkladovém účtu

Podle základního ustanovení smlouvy o vkladovém účtu se banka zavazuje zřídit pro jeho majitele od určité doby v určité měně účet a platit z peněžních prostředků na účtu úroky. Naproti tomu se majitel účtu zavazuje vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.

Pokud si to banka s klientem dohodne, je možné uzavřít tzv. revolvingový vklad, to znamená opakovaně prodloužit dobu, na kterou byl vkladový účet uzavřen.

Kromě podstatných částí může smlouva obsahovat ještě určení osob oprávněných disponovat s peněžními prostředky na účtu, otázky týkající se úrokové sazby a splatnosti úroků a dále lhůty k poskytování výpisů z účtu. Další pravidelnou součástí smlouvy bývá ujednání ohledně nakládání s prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě na dobu určitou (tzv. termínované smlouvy) nebo před uplynutím výpovědní lhůty u smluv na dobu neurčitou. Zde zákon poskytuje smluvním stranám dvě možnosti.

Smluvní strany se mohou ve smlouvě výslovně dohodnout na tzv. absolutně pevném termínu vkladu, což znamená, že majitel není vůbec oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu, například je předčasně vybrat nebo převést na jiný účet. Pokud toto neučiní, potom i v případě, že se o tom smlouva vůbec nezmiňuje, bude vklad uzavřen jako tzv. relativně pevný, kdy majitel může předčasně disponovat s vkladem případně s jeho částí (u smlouvy na dobu neurčitou). Pro majitele účtu toto není výhodné, protože když nakládá se svým vkladem před uplynutím zmíněných lhůt, znamená to pro něj finanční ztrátu v podobě ztráty nároku na úroky. Ve smlouvě lze dohodnout, že úroky nezaniknou, pouze se sníží způsobem, který smlouva stanoví. To se podle § 717 obch. zák. týká pouze úroků z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta, protože majitel vkladového účtu na dobu neurčitou může vypovědět i jen část vkladu.

1.3 Zásada úročení

Smlouva o vkladovém účtu je zásadně dispozitivní kromě základního ustanovení, požadavku písemné formy a zásady úročení. „Úročení vkladu je jedním z pojmových znaků smlouvy o vkladovém účtu, a není proto možno úročení vkladů smlouvou vyloučit.“4 Pokud smlouva nestanoví výši nebo způsob určení úroků například odkazem na interní předpis banky, použije se ustanovení obch. zák. § 718 odst. 1, kdy úroková sazby činí polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu. Lombardní sazba představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu. „Lombardní úvěr je přitom takový bankovní úvěr, jehož splacení je zajišťováno zástavním právem k cenným papírům.“5

Zákon dále stanoví splatnost úroků pro případ, že by tuto otázku smlouva neupravovala. Rozděluje situaci splatnosti úroků z peněžních prostředků uložených na dobu kratší jednoho roku a delší jednoho roku. V prvním případě jsou „úroky splatné po uplynutí lhůty, po kterou jsou peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi.“6 Pokud byla smlouva sjednána na dobu neurčitou, jsou úroky splatné nejpozději koncem každého kalendářního roku. Ve druhém případě, kdy jsou peníze uloženy na dobu delší než jeden rok, musí banka úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku, za předpokladu, že o to majitel účtu požádá. Poslední odstavec § 718 obch. zák. požaduje, aby úroky z peněžních prostředků na účtu náležely majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky připsány, do dne, kdy byly odepsány nebo vyplaceny.

1.4 Odměna banky

Domnívám se, že by bylo vhodné upravit otázku možné úplaty banky přímo ve smlouvě o vkladovém účtu. Na rozdíl od běžného účtu neobsahuje smlouva o vkladovém účtu výslovnou úpravu úplaty banky, a proto se Komentář k obch. zák. z nakladatelství C.H.Beck7 zabývá otázkou, jestli má banka vůbec nárok na úplatu nebo nikoli. V § 719b obch. zák. se stanoví přiměřené použití smlouvy o běžném účtu. Z toho by vyplývalo, že i u smlouvy o vkladovém účtu by měla banka nárok na úplatu, ale nelze „přehlížet, že použití má být přiměřené povaze smlouvy o běžném účtu.“8 Je proto možné, že zákonodárce mínil ponechat banku zásadně bez zvláštní úplaty, nebo přiznat bance úplatu, jen když si to smluvní strany sjednají, protože banka má zisk už z dlouhodobějšího finančního využití vkladu. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy bude opět záležet spíše na dohodě stran, jestli a v jaké výši bude mít banka právo na úplatu. Ve skutečnosti jsem nenalezla v nabídkách bank žádnou smlouvu o vkladovém účtu, která by obsahovala úplatu za vedení vkladového účtu.

1.5 Zánik smlouvy a smrt majitele účtu

Po zániku smlouvy nebo pokud majitel předčasně naložil s prostředky na účtu, je banka povinna vyplatit nebo převést na účet uvolněné peněžní prostředky na základě pokynů majitele účtu, bez nich jen v případě, že to stanoví smlouva.

V případě smrti majitele vkladového účtu má banka povinnost, stejně jako u běžného účtu, pokračovat v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu, tj. jen těch, u kterých majitel účtu nestanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat. Nadále je oprávněna disponovat s prostředky na účtu zmocněná osoba, ledaže by byla jí udělená plná moc omezena jen na dobu života majitele účtu. Pokud byl po smrti majitele účtu ustanoven správce dědictví, stává se nositelem jeho práv a povinností z vkladového účtu.

1.6 Vklady podle občanského zákoníku

Podle mého názoru by bylo vhodné odstranit určitý nesoulad mezi smlouvou o vkladovém účtu podle obchodního zákoníku a úpravou vkladů podle ustanovení § 778 a násl. občanského zákoníku. Občanský zákoník stanoví jako jednoho z povinných subjektů peněžní ústav čili banku, takže by bylo namístě, aby tento právní vztah upravovat obchodní zákoník stejně jako ostatní smlouvy, kde jedním ze subjektů je banka.

Summary

Contract of depository account should assess returns on the account by higher interest because the bank can trade on it in the long term. Banking system offers range of variety accounts and therefore a client should consider carefully what kind of account he selects.

Autorka: Mgr. Petra Matějková, advokátní koncipientka