III. K OSOBĚ LIKVIDÁTORA PODLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

III.1. K otázce, zda kandidát na funkci likvidátora musí splňovat nějaké podmínky způsobilosti

Obchodní zákoník výslovně nestanoví podmínky způsobilosti osoby, která má být likvidátorem kapitálových společností. Jediným předpisem je zde ustanovení § 71 odst. 1 posl. věty ObchZ, podle něhož může být likvidátorem pouze fyzická osoba. (1) Logicky zde tudíž vzniká otázka, zda musí likvidátor splňovat nějaké podmínky způsobilosti, anebo ne. Tato otázka je o to závažnější, že dle dostupných informací není soudy vůbec jednotně řešena, popř. že některé soudy vůbec nevyžadují splnění jakýchkoliv kriterií. To ovšem ještě samo o sobě apriori neznamená, že žádná kriteria neexistují.

Při řešení této otázky je vzhledem k deficitu přímé normativní úpravy nutno vyjít z právní konstrukce postavení likvidátora v kapitálové společnosti. Podle § 72 odst. 1 ObchZ činí likvidátor jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. I když to tedy zákon výslovně nestanoví, postavení likvidátora po dobu likvidace odpovídá postavení statutárního orgánu společnosti před započetím likvidace, neboť na něj přechází jednatelská působnost statutárního orgánu (viz § 70 odst. 3 ObchZ); skutečnost, že je jeho jednatelská působnost omezena jen na úkony směřující k likvidaci společnosti, na tom nic nemění. Lze proto konstatovat, že likvidátor je orgán společnosti sui generis po dobu a pro účel likvidace, jehož jednatelská působnost je oproti statutárnímu orgánu společnosti omezena pouze na úkony směřující k likvidaci společnosti.

Mám za to, že likvidátor musí splňovat stejné podmínky jako členové statutárních orgánů kapitálových společností, přičemž ustanovení ObchZ o podmínkách způsobilosti členů statutárních orgánů společností se v tomto případě použijí přiměřeně; to plyne z následujících důvodů.

Podmínky způsobilosti členů statutárních orgánů kapitálových společností nejsou v zákoně samoúčelné. Právě naopak, jejich smyslem je garantovat, že se do těchto funkcí nedostanou lidé, kteří jsou pro výkon těchto funkcí nezpůsobilí, nedostatečně trestněprávně či správněprávně zachovalí, či jinak nevhodní. Jestliže zákon ve snaze zajistit ochranu společností a jejich společníků/akcionářů na straně jedné, a věřitelů a obchodních partnerů na straně druhé, těmto osobám zamezil k přístupu k funkcím (členů) statutárních orgánů, pak totéž musí platit i ve vztahu k výkonu funkce likvidátora, neboť působnost a účel činnosti likvidátora je principielně stejného druhu, jako činnost (členů) statutárních orgánů. Omezení působnosti likvidátora pouze na úkony směřující k likvidaci společnosti podle § 72 odst. 1 ObchZ na tom principielně nic nemění.

Lze jistě namítnout, že tyto podmínky způsobilosti být likvidátorem nejsou v zákoně výslovně upraveny. Nedostatek výslovné zákonné úpravy však ještě sám o sobě neznamená, že tyto podmínky neexistují. Nelze přece požadovat, aby bylo vše v právních předpisech do nejmenších detailů kasuisticky popsáno a definováno, mimo jiné už proto ne, že odjakživa (nejen v právu) platí, že šedavá je teorie a zelený je strom života, a nikdo proto nemůže předem do nejmenších detailů předvídat a normovat všechny myslitelné situace a varianty.

Konečně je třeba uvědomit si při posuzování této otázky ještě jednu skutečnost. Podle § 1 odst. 2 ObchZ se právní vztahy upravené ObchZ řídí právě ObchZ, a pokud nelze některé otázky takto řešit, řeší se podle ObčZ, obchodních zvyklostí, anebo zásad, na kterých ObchZ spočívá. Otázky způsobilosti likvidátora jsou, stejně jako celá problematika likvidace kapitálových obchodních společností, předmětem obchodněprávních vztahů. To plyne i ze systematického zařazení právní úpravy likvidace do ObchZ. Proto se na ně vztahují i zásady, na nichž je ObchZ vystaven. Jednou z těchto zásad je princip ochrany oprávněných zájmů společníků/akcionářů likvidovaných společností, jakož třetích osob (typicky věřitelů a zaměstnanců). Je nesporně v zájmu všech těchto osob, aby likvidace byla prováděna osobou k tomu způsobilou, a nikoliv osobou, jenž bude představovat byť i jen hypotetický zdroj možných problémů.

Podle § 133 odst. 1 ObchZ je statutárním orgánem s.r.o. jeden nebo více jednatelů, na které se obdobně vztahují ustanovení § 194 odst. 7 ObchZ o podmínkách způsobilosti členů statutárního orgánu a.s., tj. představenstva (§ 135 odst. 2 ObchZ).

Z výše řečeného je zřejmé, že na jednatele i členy představenstva platí stejné podmínky způsobilosti pro výkon funkce. Vzhledem k tomu, že likvidátor je po dobu trvání likvidace orgánem společnosti sui generis, jehož jednatelská působnost je principielně stejného druhu, jako činnost (členů) statutárních orgánů, vztahují se podmínky způsobilosti stanovené v § 194 odst. 7 ObchZ i na jeho osobu.(2)