Procedurou změn stanov akciové společnosti je třeba rozumět určitý proces změny tohoto dokumentu od prvotního návrhu změny a jeho zpracování, přes jeho schválení až po zápis změny stanov do obchodního rejstříku a okamžik účinnosti této změny.

Dalo by se říci, že celý tento proces je dostatečně upraven zákonnými ustanoveními. Celý tento proces je možné na základě samotné zákonné úpravy v obchodním zákoníku rozdělit do několika etap. Základními body tohoto procesu jsou příprava návrhu změny stanov, vyhotovení pozvánky na valnou hromadu, diskuse a následné schválení změny stanov, následné vyhotovení zápisu z jednání valné hromady o přijaté změně, okamžik účinnosti této změny a konečně zápis změny stanov do obchodního rejstříku. Z největší části jsou všechny etapy tohoto procesu dostatečně upraveny ustanoveními obchodního zákoníku. Neplatí to ovšem bezvýhradně.

Je pochopitelné, že celý proces musí začít přípravou prvotního návrhu. Ohledně vytvoření tohoto návrhu je ale zákonná úprava velmi kusá. Prakticky to znamená, že okolnosti možnost postupu při přípravě tohoto návrhu lze spíše jen vytušit z některých zákonných ustanovení. Je třeba se podívat, které orgány, příp. jiná seskupení, ve struktuře akciové společnosti vystupují. Jsou to valná hromada, představenstvo, dozorčí rada, akciová minorita dle ustanovení § 181 a s jistou rezervou lze říci, že by sem patřil i jediný akcionář, který sám vykonává působnost valné hromady. Z těchto orgánů o případném schválení změny stanov mohou rozhodovat valná hromada dle ustanovení § 187 odst. 1 písm. a), b), c), jediný akcionář dle ustanovení § 190 a konečně představenstvo dle ustanovení § 210. Kdo ovšem bude v těchto jednotlivých případech sestavovat prvotní návrh změny ze zákonné úpravy jasné není.

Ve všech výše uvedených případech se zdá být nejjednodušším, a také patrně nejpoužívanějším, řešením, že návrhy zpracovává představenstvo jako statutární orgán společnosti řídící její činnost dle ustanovení § 191. Pro toto řešení hovoří i několik dalších argumentů. Vyskytují se dokonce i případy, ve kterých stanovy akciové společnosti o přípravě zcela mlčí a omezují se pouze na konstatování, že o změnách stanov rozhoduje valná hromada. Lze ale najít i takové společnosti, které při přípravě svých stanov byly s ohledem na zákonná ustanovení důslednější. Myslím tím případy, kdy stanovy počítají v souladu s ustanovením § 181 a § 182 odst. 1 písm. a) s iniciativou akciové minority, která může požádat představenstvo společnosti o svolání mimořádné valné hromady k projednání navržených záležitostí. V některých stanovách můžeme najít i předzvěst iniciativy dozorčí rady, jež patrně vychází z ustanovení § 199 odst. 1. Toto ustanovení předvídá iniciativu dozorčí rady na základě její povinnosti svolat valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, a na této valné hromadě navrhovat potřebná opatření. Zdá se však, že ve své podstatě nic nebrání ani tomu, aby návrh změny stanov připravil jediný akcionář vykonávající působnost valné hromady. Tuto možnost některé akciové společnosti uvedly také do praxe.

V případě, že ke změně stanov dojde nepřímo, sice rozhodnutím představenstva dle ustanovení § 210, je pochopitelné, že se jakýsi prvotní návrh změny stanov nepřipravuje a jeho místo ve své podstatě zaujímá pověření představenstva udělené mu valnou hromadou rozhodnout o zvýšení základního kapitálu.

Výše uvedená ustanovení se týkala pouze prvotního zpracování návrhu. Časem se ale ukázalo velmi praktickým, tento prvotní návrh ještě před jeho předložením valné hromadě ke schválení, prokonzultovat s orgánem odlišným od navrhovatele změn. K tomuto konzultování, tedy jakési formě kontroly, je již z podstaty věci předurčena dozorčí rada a to na základě ustanovení § 197 odst. 1 první věta souvětí. Celá řada společností začala tuto možnost využívat a řada společností v tomto směru své stanovy také změnila a zpřísnila tak svou nevyhovující úpravu této problematiky.

Ve sbírkách listin obchodních rejstříků lze ale nalézt i poměrně podrobně propracovanou přípravu změny stanov od vyhotovení prvotního návrhu změny stanov představenstvem až po jeho následné předložení dozorčí radě k projednání. Po tomto projednání může jak praxe ukázala následovat předložení návrhu představenstva o změně stanov valné hromadě ke schválení spolu s vyjádřením dozorčí rady k navrhovaným změnám. Na závěr stati věnované přípravě prvotního návrhu změny stanov až k jeho předložení valné hromadě ke schválení je patrně vhodné v následujícím odstavci navrhnout úpravu příslušných ustanovení stanov akciové společnosti týkající se dané problematiky. Jelikož se dá o stanovách společnosti s jistou nadsázkou hovořit jako o **ústavě akciové společnosti**, je možné na proces jejich změn s potřebnými odchylkami aplikovat obdobu legislativního procesu v České republice iniciativou počínaje, přes přípravu samotného návrhu, projednání návrhu v jakémsi orgánu kontrolním a jeho doplnění o **pozměňovací návrhy**, jeho následné projednání v orgánu, jenž návrh vytvořil až po jeho schválení. Tento proces je sice zdlouhavý, ale doplněním stanov o patřičné fakultativní náležitosti, týkající se lhůt k projednání jednotlivých návrhů a podnětů, je možné dospět k jeho zkrácení. Navíc u tak důležitého dokumentu, jako jsou pro akciovou společnost její stanovy, je třeba dát nepochybně přednost kvalitě před rychlostí. V případě, že ke změně stanov dojde rozhodnutím představenstva v souladu s ustanovením § 210 nebude třeba zpracování žádného návrhu změny, jelikož tento návrh je vlastně již v určité podobě předznamenán v pověření valnou hromadou.

Vhodné je přiznat prvotní iniciativu k vyvolání procesu přípravy návrhu změn stanov akciové společnosti několika orgánům, příp. jiným seskupením, ve společnosti zároveň. Tato prvotní iniciativa je zcela příznačná pro představenstvo společnosti, minoritní akcionáře společnosti, jediného akcionáře společnosti a snad není důvodu nepřiznat ji také dozorčí radě.

Pro přiznání této iniciativy představenstvu hovoří jak ustanovení § 191 odst. 1, dle kterého představenstvo, jako statutární orgán, řídí činnost společnosti a rozhoduje o všech záležitostech, které nejsou zákonem nebo stanovami přiznány valné hromadě nebo dozorčí radě. Další argumenty pro podepření tohoto názoru lze nalézt v ustanovení § 194 odst. 3 o kolektivní povaze tohoto orgánu i s přihlédnutím k výjimce společnosti jednoho akcionáře, kdy vícero členů představenstva dokáže společnými konzultacemi odstranit většinu případných nedostatků návrhu a to dle ustanovení § 194 odst. 4 v souladu s předem danými zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou za předpokladu splněných patřičných podmínek uvedených ve stejném ustanovení. Konečně je tu také presumovaná profesionalita a snad tedy i jistá odbornost členů představenstva, dle ustanovení § 194 odst. 5, i když na druhou stranu odst. 7 téhož ustanovení tyto vlastnosti u členů tohoto orgánu expresis verbis nevyžaduje. Není ovšem vyloučeno jistou odbornou zdatnost pro volitelnost členů představenstva vyžadovat ve stanovách společnosti, jako jednu z jejích fakultativních náležitostí. S touto otázkou je spojena pochopitelně také problematika odpovědnosti jednotlivých členů představenstva i tohoto orgánu jako celku, dle ustanovení odst. 5 a 6 stejného ustanovení.

V případě multiakcionářské společnosti z ustanovení § 181 nepřímo vyplývá také zákonná licence k této iniciativě pro akciovou minoritu. Jistou odbornou zdatnost části akcionářů nemůžeme sice presumovat, ale ani vyloučit. Na druhou stranu jejich zájem na chodu a prosperitě společnosti vázaný na spolehlivě fungující organizační struktuře je nepochybný. Poslední výše uvedený argument platí jednoznačně také pro jediného akcionáře unipersonální společnosti.

Dozorčí rada jako kontrolní orgán má také pochopitelně ucelenou představu o fungování společnosti a tedy může mít z důvodu své kontrolní funkce představu o potřebě jistých organizačních změn, které se pochopitelně mohou často dotknout stanov a znamenat tak jejich změnu. Jistou iniciativní funkci lze vyčíst i z ustanovení § 199 odst. 1. Tímto lze mít část věnovanou prvotní iniciativě k vypracování návrhu změny stanov za uzavřenou. Otázkou zůstává, kdo by měl být pověřen vypracováním finálního návrhu změny stanov. Ať už je iniciátorem kdokoli, nejlepší řešení patrně bude v přiznání této pravomoci představenstvu společnosti právě v souladu s již výše uvedenými důvody. Je Třeba upozornit, že k výrazu **finální návrh** je nutné přistoupit s jistou rezervou a to s ohledem na proces podávání a schvalování návrhů a protinávrhů.

Proces změny stanov dospěl do fáze, kdy po iniciativě jednoho ze subjektů nadaných touto pravomocí vypracovalo představenstvo **finální návrh** změny stanov akciové společnosti. Nyní bude na místě tento návrh zkonzultovat s kontrolním orgánem. Z povahy věci vyplývá, že nejvhodnějším orgánem k této konzultaci bude dozorčí rada v souladu s ustanovením § 197 odst. 1 a 2. Také u členů dozorčí rady lze jistou odbornou zdatnost očekávat a to v souladu s odkazovacím ustanovením § 200 odst. 3 a také tedy i § 194 odst. 4 až 7. Navíc je možné další požadavky na členy tohoto orgánu, jdoucí nad rámec zákonné úpravy, zakotvit do stanov jako jejich fakultativní náležitost stejně, jako je tomu u  představenstva. Dozorčí rada potom předložený návrh změn stanov i s odůvodněním jejich potřebnosti projedná ve lhůtě určené stanovami a po tomto projednání jej vrátí i spolu se svým vyjádřením a případnými pozměňovacími návrhy zpět představenstvu.

Teď se role aktivního činitele v procesu změny stanov dostává zpět do rukou představenstva. Tento orgán po prostudování vyjádření, příp. pozměňovacích návrhů, od dozorčí rady svůj návrh ve světle obdržených dokumentů znovu ve lhůtě určené stanovami projedná. Nyní bude možný dvojí výsledek tohoto projednání. Prvním je možnost, že představenstvo pod tíhou argumentů obsažených ve vyjádření a v pozměňovacích návrzích svůj návrh změní ve smyslu změn navrhovaných dozorčí radou. Druhou možností je, že se s tímto vyjádřením a pozměňovacími návrhy neztotožní a bude nadále trvat na jím schválené původní verzi návrhu změn stanov.

Ať dojde k jakékoli ze dvou právě uvedených možností, další postup bude téměř shodný. O schválení změny stanov bude jako konečná instance, s výjimkou případu dle ustanovení § 210, rozhodovat v souladu s ustanoveními § 187 odst. 1 písm. a), b), c) valná hromada. Právě tomuto orgánu by mělo představenstvo, opět ve lhůtě určené stanovami společnosti jako fakultativní náležitost, předložit svůj návrh změny stanov i s vyjádřením dozorčí rady a jejími pozměňovacími návrhy a konečně také zprávou, jak se s dokumenty obdrženými od valné hromady představenstvo společnosti vyrovnalo. Valná hromada by tedy k projednávání změny stanov společnosti dle mého názoru, nebo spíše doporučení, obdržela celkem čtyři dokumenty.

S ohledem na proces projednání návrhu valnou hromadou, návrhy a protinávrhy akcionářů, nebude často návrh změny konečný. Než se ovšem dostanu k této téměř finální fázi schvalování změn stanov, je třeba se zmínit o tom co konání valné hromady nutně předchází. Mám na mysli pozvánku na valnou hromadu, která bude návrh změn stanov projednávat.

Pro případ svolávání valné hromady je nutné v souladu s ustanovením § 184 odst. 4 rozlišovat pozvánku na tuto valnou hromadu a oznámení o konání této valné hromady. Obstarání obou těchto dokumentů má na starosti představenstvo společnosti. Způsob a lhůtu pro uveřejnění jednoho, nebo druhého, způsobu výzvy rámcově upravuje § 184 odst. 4. Detailněji potom tuto problematiku rozpracuje společnost ve stanovách, jako jednu z jejich obligatorních náležitostí v souladu s ustanovením § 173 odst. 1 písm. f). Minimální obsah obou kvalifikovaných výzev obsahuje ustanovení § 184 odst. 5. Podle tohoto ustanovení musí tyto výzvy obsahovat firmu a sídlo společnosti, místo, datum a hodinu konání valné hromady, označení, zda se svolává řádná, mimořádná nebo náhradní valná hromada, pořad jednání valné hromady, rozhodný den k účasti na valné hromadě, pokud společnost vydala zaknihované akcie.

Z hlediska tématu tohoto článku, je z uvedených obsahových náležitostí, podstatná náležitost uvedená pod písm. d) uvedeného ustanovení a sice **pořad jednání valné hromady**. Praxe se často setkávala s případy, že v rámci tohoto pořadu jednání, se mimo jiné, v samotném závěru, objevil bod s názvem **různé**. Velmi často si oznamovatel právě pod tímto pojmem vysvětloval mimo jiné i projednávání změny stanov. To však ale v žádném případě nelze považovat za ustanovení souladné se zákonem, ba naopak. Takové ustanovení je protizákonné. K posouzení zákonnosti takového ustanovení je třeba přistoupit z pohledu ustanovení § 37 občanského zákoníku. Není pochybností, že výše uvedená výzva je právním úkonem. Podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku musí být každý právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně a to pod sankcí jeho neplatnosti. Právě z požadavku srozumitelnosti právního úkonu bude označení **různé** v uvedené výzvě naprosto nedostatečné, tedy odporující zákonu a z tohoto pohledu bude celá výzva patrně neplatná ať se pod pojmem **různé** bude skrývat jakákoli otázka chystaná k projednání valnou hromadou.

Po novelizaci obchodního zákoníka provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. byl zákonodárce pro případ chystané změny stanov s ohledem na obsah uvedené výzvy pečlivější. Nové ustanovení § 184 odst. 8 totiž obsahuje další obligatorní obsahové náležitosti výzvy ke konání valné hromady pro případ, kdy se má jednat o změně stanov. Taková výzva musí totiž dle výše uvedeného ustanovení obsahovat alespoň podstatu navrhovaných změn a také poučení o právu akcionáře vyžádat si zaslání kopie tohoto návrhu změn stanov na svůj náklad a nebezpečí. Mimo to musí být pochopitelně návrh stanov, ve lhůtě stanovené pro svolání valné hromady, dostupný akcionářům společnosti k nahlédnutí v sídle společnosti. V některých, zvlášť závažných, případech změn stanov zákon sám určuje, onu **charakteristiku podstaty navrhovaných změn** a sám potřebné detailnější obligatorní obsahové požadavky taxativně vyjmenovává. Těmito závažnými případy jsou změny stanov v případě zvyšování nebo snižování základního kapitálu společnosti.

Pro případ zvyšování základního kapitálu najdeme další obsahové náležitosti uvedené výzvy v ustanovení § 202 odst. 2 až 4. Rámcově lze říci, že tyto náležitosti obsahují odpověď především na otázky proč, jak, v jaké lhůtě a s jakými následky se bude základní kapitál zvyšovat a v souvislosti s tím také otázka účinnosti této změny stanov. V případě snižování základního kapitálu vyžaduje zákon ze stejných důvodů pro výzvu ke konání valné hromady mimo náležitostí dle ustanovení § 184 odst. 5, také uvedení náležitostí dle ustanovení § 212, respektive § 211 odst. 1.

Nelze opominout ani poslední, ale velmi podstatnou náležitost této výzvy, která je spíše formální povahy, a to v souladu s ustanovením § 40 odst. 3, podpis osoby činící právní úkon, tj svolavatele valné hromady.

Pokud by požadovaná informace o chystaném projednávání změny stanov v textu výzvy chyběla, nebylo by možné o této otázce jednat ani rozhodnout. Z tohoto pravidla existuje jedna výjimka, kterou nalezneme v ustanovení § 185 odst. 4. O změně stanov by bylo možné jednat a případně ji i schválit pouze za podmínky, že by byli na valné hromadě účastni všichni akcionáři společnosti, a také by s tímto projednáváním všichni vyslovili souhlas. Při absenci některé z výše uvedených náležitostí, má kvalifikovaná skupina subjektů dle ustanovení § 131 odst. 1 možnost domáhat se v souvislosti s ustanovením § 183, respektive § 131, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. S ohledem na potřeby praxe a možnosti zneužívání práva počítá zákon také s tzv. nepodstatným porušením práv. V případě těchto nepodstatných porušení práv v taxativně vyjmenovaných případech uvedených dle ustanovení § 183 odst. 2, soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví.

Při dodržení výše uvedených zákonných podmínek, bude valná hromada svolána v souladu se zákonem. Aby byla valná hromada usnášeníschopná, vyžaduje zákon v ustanovení § 185 odst. 1 účast akcionářů majících akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 30% základního kapitálu společnosti. Pokud součet jmenovitých hodnot uvedených akcií splňuje uvedený požadavek, lze připravený návrh stanov na valné hromadě projednat. Je třeba předpokládat, že alespoň část akcionářů bude chtít v souladu s jejich právy, uvedenými v ustanovení § 180 odst. 1, uplatňovat na této valné hromadě, co nejširší škálu těchto práv. Uvedené ustanovení opravňuje akcionáře mimo jiné k požadování vysvětlení na valné hromadě ohledně záležitostí týkajících se společnosti a také v rámci projednávané věci podávat návrhy a protinávrhy. Pokud se na valné hromadě má projednávat změna stanov a byly splněny všechny formální požadavky výzvy ke svolání tohoto orgánu, koresponduje výše uvedenému právu akcionáře podávat návrhy a protinávrhy také jedna důležitá povinnost. Tu nalezneme v ustanovení § 180 odst. 5. Podle tohoto ustanovení je akcionář povinen, až na jednu zákonnou výjimku, písemné znění svých návrhů nebo protinávrhů doručit společnosti a to nejpozději pět pracovních dnů před konáním valné hromady. Této povinnosti akcionáře odpovídá na základě shodného zákonného ustanovení ještě povinnost představenstva společnosti uveřejnit tento protinávrh se svým stanoviskem, to ve lhůtě tří dnů před oznámeným datem konání valné hromady, pokud je to možné.

Po projednání prvotního návrhu změny stanov a případných návrhů a protinávrhů ze strany akcionářů, je možné postoupit k jejich schvalování. V souladu s ustanovením § 180 odst. 1 dispozitivně platí, že se nejprve hlasuje o protinávrzích akcionářů. Tomuto postupu je možné zabránit doplněním příslušné fakultativní úpravy ve stanovách společnosti.

S ohledem na široké spektrum otázek, v nichž lze stanovy změnit a různý význam těchto změn, není zákonná úprava v otázce určení kvalifikované většiny pro přijetí takových rozhodnutí jednotná. První zmínku o kvalifikované většině nutné pro schválení změny stanov, resp. jejich návrhu, lze nalézt již v ustanovení § 171 odst. 4. Toto ustanovení sice hovoří o zakladatelské smlouvě, příp. listině, ale v souvislosti s ustanovením § 163 odst. 1 písm. a) bude patrně možné jej použít i na otázku stanov. Pokud se tedy v rámci jednání ustavující valné hromady objeví návrh na změnu původního návrhu stanov, bude možné tuto požadovanou změnu, ostatně i návrh stanov samotný, přijmout pouze souhlasným prohlášením všech upisovatelů, resp. zakladatelů.

V případě návrhu změn stanov již existujících, nikoliv pouze ve formě návrhu, je třeba vycházet z vymezení působnosti valné hromady v ustanovení § 187 odst. 1 písm. a) až n). Z hlediska tématu této práce, tj. změn stanov, jsou stěžejní ustanovení písm. a), b), c). Hodnoty kvalifikovaných většin potřebných k přijetí rozhodnutí o změně stanov v různých otázkách této změny nalezneme v ustanovení § 186 odst. 1 až 5. V souladu s ustanovením § 186 odst. 2 lze rámcově říci, že v souladu s ustanovením § 186 odst. 2, je takové rozhodnutí třeba přijmout dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů. Toto pravidlo je skutečně pouze rámcové a další odstavce téhož zákonného ustanovení vymezují případy, kdy bude pro přijetí výše uvedeného rozhodnutí třeba dodržet ještě další pravidla týkající se potřebné většiny.

Dá se říci, že následující situace se týkají změny stanov v otázkách akcionářských práv spojených s jejich akciemi. Prvním případem je situace, kdy valná hromada rozhoduje o změně stanov zvýšením nebo snížením základního kapitálu, bude třeba mimo dvoutřetinové většiny přítomných akcionářů takové rozhodnutí přijmout v souladu s ustanovením § 186 odst. 2 také dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů každého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichž byly vydány zatímní listy.

Druhým případem je situace, kdy bude společnost rozhodovat o změně druhu nebo formy akcií, o změně práv spojených s určitým druhem akcií, o omezení převoditelnosti akcií na jméno a o zrušení registrace akcií. V takovém případě bude zapotřebí, kromě výše uvedené dvoutřetinové většiny přítomných akcionářů, současně také souhlasu tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů, majících tyto akcie a to dle ustanovení § 186 odst. 3.

Třetím případem, kdy k souhlasu dvoutřetinové většině přítomných akcionářů přistupuje ještě další podmínka , je případ, kdy valná hromada rozhoduje o spojení akcií. V tomto případě bude v souladu s ustanovením § 186 odst. 5 třeba i souhlasu všech akcionářů, jejichž akcie se mají spojit. Všechny právě uvedené případy se týkají rozhodování o otázkách práv akcionářů. Ke koncentraci požadavků souhlasu dvoutřetinovou většinou všech přítomných a další většiny podle jednotlivých ustanovení, lze dospět gramatickým výkladem jednotlivých ustanoveních. Ve všech právě uvedených případech, je totiž další požadavek uvozen spojkou **i**, která naznačuje potřebu současného splnění obou schvalovacích požadavků.

Poslední kategorii, kdy se plánovaná změna stanov dotkne akcionářských práv a zákonem vyžaduje zvláštní kvalifikovanou většinu, nalezneme v ustanovení § 186 odst. 4. Toto ustanovení vyžaduje v taxativně vymezených otázkách, z nichž některé znamenají změnu stanov, přijetí usnesení třemi čtvrtinami hlasů přítomných akcionářů. Na rozhodování o těchto otázkách se tedy rámcová úprava kvalifikované dvou třetinové většiny přítomných akcionářů nevztahuje. Také v tomto ustanovení ale nalezneme onu uvozovací spojku **i**. Gramatickým výkladem lze dospět k závěru, že pokud o některé otázce z taxativního výčtu v odst. 4 tohoto ustanovení rozhoduje společnost, jež vydala více druhů akcií, bude třeba ke schválení takového rozhodnutí kromě tří čtvrtinové většiny všech přítomných akcionářů, připojit ještě souhlas tří čtvrtinové většiny přítomných akcionářů u každého druhu akcií. Poslední zmínku v otázce kvalifikovaných většin pro přijetí rozhodnutí o změně stanov je třeba věnovat porovnání možností fakultativní úpravy této otázky před a po novelizaci obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb. Ve znění § 186 odst. 1 před uvedenou novelizací byl v poslední větě tohoto ustanovení vysloven zákaz odchylné fakultativní úpravy ve stanovách v otázce výše uvedených kvalifikovaných většin. Podobný zákaz ve znění tohoto ustanovení po uvedené novelizaci nenajdeme. Právě naopak. Výše uvedená novelizace, v této otázce expresis verbis, počítá s možnou fakultativní úpravou této otázky. Stanovy tak mohou kvalifikované většiny, pro přijímání rozhodnutí o změnách stanov, vymezit naprosto odlišně od zákona, případně je mohou sjednotit.

Je nezbytné zmínit se také o formě rozhodnutí o změně stanov. O této otázce pojednává ustanovení § 186 odst. 6. Dle tohoto ustanovení je třeba o rozhodnutích valné hromady, v otázkách podle ustanoveních § 186 odst. 2 až 5, pořídit notářský zápis. Navíc notářský zápis o rozhodnutí o změně stanov musí obsahovat také schválený text změněných stanov. V tomto okamžiku lze tedy považovat změnu stanov za ukončenou a část těchto změn dle taxativního výčtu v ustanovení § 173 odst. 2 také za účinnou. K tomu, aby tato změna nabyla také účinnosti vůči třetím osobám, je třeba splnit ještě několik formálních zákonných povinností.

Po právě uvedeném procesu přijetí rozhodnutí o změně stanov, je zapotřebí vyhotovit zápis z jednání příslušné valné hromady. Tato povinnost na základě ustanovení § 189 odst. 1 spadá do působnosti představenstva. Nutné náležitosti tohoto zápisu vymezuje ustanovení § 188 odst. 2, přílohy zápisu potom odst. 3 téhož ustanovení. Pokud by se však jednalo o unipersonální akciovou společnost, vykonává působnost valné hromady jediný akcionář, který je povinen o změnách stanov rozhodnout písemně, a navíc formou notářského zápisu. Uvedený § 190 odst. 1 ve znění zák. č. 156/1994 Sb. odkazoval na přiměřené použití dalších několika dalších zákonných ustanovení, mezi nimi i ustanovení § 189. To zakotvuje povinnost představenstva vyhotovit zápis z jednání valné hromady. Tento odkaz byl z interpretačního hlediska nevhodný, na což brzy upozorňovala řada odborných publikací. Na tyto výtky zákonodárce reagoval vypuštěním odkazovacích pravidel. Lze se tedy domnívat, že v případě unipersonální společnosti, kdy tento jediný společník sám vykonává působnost valné hromady, je představenstvo společnosti zbaveno povinnosti sepisovat zápis z konání valné hromady. Jediný společník má ovšem v souladu s ustanovením § 190 odst. 1 povinnost, vyhotovit své rozhodnutí v písemné formě. Navíc v případech uvedených v ustanovení § 186 odst. 6, resp. § 186 odst. 2 až 5, vyžaduje zákon pro tato rozhodnutí formu notářského zápisu o právním úkonu dle ustanovení § 62 a násl. NotŘ.

Otázce nabytí účinnosti změny stanov by bylo možné věnovat samostatné články. Na tomto místě tedy jen tolik, že představenstvo je povinno návrh na zápis změny stanov do obchodního rejstříku doplnit, v souladu s ustanovením § 31 odst. 2, listinami dosvědčujícími navrhované skutečnosti určené k zápisu a listiny, které se budou zakládat do sbírky listin.