Autor poukazuje na podmínky způsobilosti likvidátora podle obchodního zákoníku.

III. K OSOBĚ LIKVIDÁTORA PODLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

III.2 Podmínky způsobilosti likvidátora

Podle § 194 odst. 7 ObchZ per analogiam platí, že likvidátorem kapitálových obchodních společností může být pouze fyzická osoba, která splňuje:
1) všeobecné podmínky provozování živnosti,
2) u níž nejsou dány překážky provozování živnosti,
3) má pobyt na území ČR,
4) není členem dozorčí rady společnosti, a 
5) která souhlasí se svým ustanovením do funkce,
přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny zároveň.

Vzhledem k poměrně značné formální rigiditě likvidace je vůbec zvláštní, že pro výkon funkce likvidátora postačí stejné podmínky (až na dvě výjimky - viz dále), které musí splňovat každý uchazeč o živnostenský list, přičemž je nepochybné, že výkon funkce likvidátora je podstatně náročnější než přinejmenším většina volných živností. Lze proto podle mého soudu plédovat za to, aby de lege ferenda došlo k dílčímu zpřísnění kriterií, zejména z hlediska požadavku na stupeň dosaženého vzdělání, jakož i kriteria na alespoň minimální odbornou praxi. To se ostatně lze de lege ferenda požadovat i stran (členů) statutárních orgánů kapitálových společností.

III.2.1 Všeobecné podmínky

V § 194 odst. 7 ObchZ není stanoveno, zda se tím rozumí všeobecné podmínky provozování živností, anebo všeobecné podmínky provozování koncesovaných živností.

Všeobecnými podmínkami provozování živnosti jsou podle § 6 odst. 1 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ŽZ"): (1)
1) dosažení věku 18 let,
2) způsobilost k právním úkonům,
3) bezúhonnost, a 
4) předložení potvrzení dokládající neexistenci daňových nedoplatků kandidáta.

Při posuzování, zda fyzická osoba - kandidát na likvidátora splňuje tyto podmínky platí, že i jen částečné nesplnění jediné podmínky má za následek nezpůsobilost být likvidátorem.

III.2.1.1 Věkový limit

Věková hranice 18 let je stanovena úmyslně, neboť podle způsobilost k právním úkonům může nabýt i osoba mladší 18 let, která uzavřela manželství (viz § 8 odst. 2 ObčZ). I tak je ovšem věková hranice stanovena jako příliš nízká, a bylo by patrně účelné přistoupit k jejímu zvýšení. Ostatně v některých zemích je podmínkou jakékoliv funkce ve vedoucích orgánech podnikatelských korporací dosažení věku 21 let (např. v USA nebo Kanadě).

III.2.1.2 Způsobilost k právním úkonům

Z hlediska podmínky způsobilosti k právním úkonům je vhodné poznamenat, že musí jít o způsobilost plnou. Osoba pouze částečně způsobilá k právním úkonům nemůže zastávat funkci likvidátora, což ostatně plyne z logiky věci.

III.2.1.3 Bezúhonnost

Likvidátor musí být bezúhonný. Za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která spáchala (§ 6 odst. 2 ŽZ):
a) trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku,
b) pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, nebo
c) pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání.

Již prvorepubliková judikatura chápala bezúhonnost jako dobré mínění veřejnosti o způsobu života určité osoby a její vážnost u spoluobčanů. (2)

Obdobně bylo judikováno v době nepříliš vzdálené, kde bylo řečeno, že "bezúhonnost je nutno posuzovat vždy v souladu s ustanoveními zákona, pro jehož účely je posuzována, zpravidla jako předpoklad k výkonu určité činnosti". Podle tohoto judikátu lze za bezúhonnou považovat takovou osobu, u níž nejsou doloženě zpochybněny její předpoklady z hledisek trestněprávních, občanskoprávních a morálních, že bude čestně a odpovědně vykonávat svou funkci. (3)

Obdobně jako u posuzování bezúhonnosti žadatele o živnostenské oprávnění však platí, že se nevyžaduje bezúhonnost absolutní, nýbrž postačí bezúhonnost relativní, tj. bezúhonnost vzhledem k povaze a předmětu činnosti likvidátora. Je tudíž zjevné, že podmínka bezúhonnosti bude např. splněna u osoby, která spáchala trestný čin rvačky, nebude však splněna u osoby, která spáchala trestný čin porušování závazných pravidel v hospodářském styku.

Na druhé straně se však vyskytl v judikatuře obchodních soudů i odlišný výklad. Podle názoru Vrchního soudu v Praze ustanovení § 194 odst. 7 ObchZ extenzivně rozšiřuje okruh osob, které nejsou považovány za bezúhonné, na všechny osoby, které spáchaly jakýkoliv trestný čin související s podnikáním, nejen trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání společnosti.(4) Podle tohoto výkladu by tedy funkci likvidátora nesměla zastávat osoba, která byla odsouzena pro jakýkoliv trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním, bez ohledu na předmět podnikání likvidované společnosti.

Osobně mám však za to, že tento výklad jde nad rámec existující zákonné dikce. Podle § 194 odst. 7 ObchZ může být členem představenstva fyzická osoba, která (mimo jiné) splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti stanovené zvláštním zákonem bez ohledu na předmět podnikání společnosti. ObchZ zde však nestanoví nic o tom, že by zde působnost ustanovení § 6 odst. 2 ŽZ o posuzování bezúhonnosti kandidátů neplatila. Logickým výkladem lze proto dojít k závěru, že kriteria posuzování bezúhonnosti podle § 6 odst. 2 ŽZ platí i zde. Kromě toho mám osobně za to, že dikce § 194 odst. 7 ObchZ "… bez ohledu na předmět podnikání (činnosti) společnosti." vyjadřuje spíše tu skutečnost, že tyto podmínky platí pro členy všech typů akciových společností, a to i těch:
1) které jsou založeny za jiným účelem než podnikání (§ 56 odst. 1 věta třetí ObchZ), a 
2) jejichž předmět podnikání je upraven zvláštními zákony; pak je nutno na tato kriteria nahlížet jako na minimální, pokud zvláštní zákon nestanovuje sám kriteria přísnější.

Bezúhonnost z hlediska trestněprávního se prokazuje výpisem z rejstříku trestů; jde fakticky o jediné z hledisek bezúhonnosti, které lze spolehlivě a exaktně ověřit. Jak totiž již bylo judikováno, (5) platí že: "Nesplnění této podmínky nastává přímo ze zákona. Takovýto nedostatek odpadá tím, že bylo odsouzení rozhodnutím soudu zahlazeno podle §§ 69-70 trestního zákona, nebo nastal podle zákona ohledně všech trestů účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen."

III.2.1.4 Předložení potvrzení

Jedná se o novou všeobecnou podmínku provozování živnosti, zavedenou teprve velkou novelou ŽZ provedenou zákonem č. 356/1999 Sb. s účinností k 1.3.2000. Smyslem této úpravy je znemožnit daňovým dlužníkům získat živnostenské oprávnění, resp. přístup k funkcím ve statutárních orgánech kapitálových společností, tudíž per analogiam i k výkonu funkce likvidátora. (6) Tato změna ŽZ je však poněkud polovičatá.

Zákonodárce totiž přehlédl, že kromě daňových dlužníků existují též dlužníci sociálního pojištění a příspěvku na státního politiku zaměstnanosti, a dále také dlužníci zdravotního pojištění, kterých se ovšem tato změna netýká, neboť je vyžadováno pouze předložení potvrzení dokládajícím neexistenci daňových nedoplatků kandidáta na funkci likvidátora.

Vzhledem k neexistenci přechodných ustanovení novely a obecnému principu zákazu retroaktivity právního předpisu lze dojít k závěru, že členové statutárních orgánů kapitálových společností, jakož i likvidátoři, kteří ke dni účinnosti novely ŽZ zaujímali tyto funkce, nejsou povinni prokazovat obchodnímu rejstříku splnění této podmínky. Povinnost předložení potvrzení je stíhá až při jejich opakované volbě/jmenování do funkce.

Potvrzení na žádost vystaví příslušný územní finanční orgán.

III.2.2 Překážky pro výkon funkce

Funkci likvidátora kapitálové společnosti může vykonávat pouze osoba, u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená ŽZ. Podle § 8 ŽZ se jedná o tyto překážky:
1) prohlášení konkursu na majetek této osoby, který dosud nebyl skončen,
2) zákaz volby/jmenování po dobu 3 let poté, co byl konkurs zrušen z důvodů:
      a) splnění rozvrhového usnesení, nebo
      b) nedostatečnosti úpadcova majetku;
3) zákaz volby/jmenování po dobu 3 let poté, co byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku,
4) zákaz činnosti tohoto druhu uložený:
      a) soudem v trestním řízení (viz §§ 49-50 trestního zákona), nebo
      b) orgánem veřejné správy v přestupkovém řízení (viz § 11 odst. 1 písm. c) a § 14 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Další překážku výkonu funkce likvidátora představuje úprava § 31a ObchZ. Likvidátorem nemůže být po dobu od prohlášení konkursu do uplynutí 3 let od zrušení konkursu, nebo po dobu od zamítnutí návrhu na konkurs pro nedostatek majetku osoba, která byla v době 1 roku přede dnem podání návrhu na konkurs, resp. ode dne, kdy tato povinnost vznikla, členem orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs nebo zamítnut návrh na konkurs pro nedostatek majetku, pokud tato osoba nejednala s péčí řádného hospodáře. Výjimkou je pouze případ, kdy tato situace nastala v důsledku činnosti třetích osob, anebo týká-li se likvidátora, který poté, co zjistil předlužení společnosti, podal návrh na konkurs. (7)

III.2.3 Pobyt na území ČR

Tato podmínka vyplývá z dikce § 70 odst. 3 věty prvé ObchZ, podle níž působnost statutárního orgánu na likvidátora společnosti, byť je omezena na úkony směřující k likvidaci společnosti (§ 72 odst. 1 ObchZ). Likvidátor se jakožto osoba oprávněná jednat jménem společnosti zapisuje do obchodního rejstříku; podmínkou zápisu je však u zahraničních fyzických osob doklad o povolení k pobytu v ČR (§ 30 odst. 3 ObchZ), přičemž soudy požadovaly povolení k pobytu dlouhodobému nebo trvalému. (8) Podle nového zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, který nabyl účinnosti dne 1.1.2000, se rozlišuje:
1) pobyt přechodný, a to:
      a) v délce do 90 dnů,       b) v délce nad 90 dnů; a 
2) pobyt trvalý.

Lze důvodně očekávat, že rejstříkové soudy budou i nadále požadovat, aby zahraniční fyzická osoba, která bude zvolena/jmenována do funkce likvidátora, měla na území ČR přechodný pobyt delší 90 dnů, nebo pobyt trvalý.

Za zahraniční fyzické osoby přitom ObchZ považuje osoby s bydlištěm mimo státní území ČR (§ 21 odst. 2 ObchZ); státní občanství je zde nerozhodné. Může ovšem nastat problém, zda určitá osoba je nebo není zahraniční osobou ve smyslu § 21 ObchZ; typicky osoby mající bydliště ve dvou a více zemích. Potom je nutné při posuzování aplikace § 21 ObchZ vyjít jednak z okolností každého jednotlivého zvláštního případu, jednak ze zásad používaných v mezinárodním právu soukromém. Jak píše I. Pelikánová ve svém komentáři k obchodnímu zákoníku, rozhodovací praxe českých soudů zaujala stanovisko, že pro posouzení bydliště určité osoby je relevantní její skutečné setrvávání na určitém místě, nikoliv přihlášení se. (9)

V této souvislosti vzniká ještě jedna otázka, totiž zda český občan může dostat povolení k pobytu. Český občan nemůže dostat povolení k pobytu, neboť jednak to neumožňuje nový zákon o pobytu cizinců, a především, právo na vstup a pobyt českého občana na státní území ČR je zaručeno podle čl. 14 odst. 4 Listiny; to ovšem nelze směšovat s přihlášením se k trvalému pobytu podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech.

Zákon č. 133/2000 Sb. totiž nehovoří nic o povolování nebo regulování pobytu státního občana ČR, nýbrž pouze o jeho povinnosti hlásit vznik přechodného nebo trvalého pobytu, a to místně příslušným ohlašovnám, kterými jsou dnes orgány měst obcí. Trvalý nebo přechodný pobyt státního občana na území ČR totiž vzniká zásadně ex lege. Zákon neumožňuje provádět jakékoliv povolování pobytu, nebo řízení o něm. Ohlašovny pouze přijímají a evidují hlášení občanů o vzniku pobytu, který však vzniká nezávisle na tom, zda občan svoji ohlašovací povinnost splnil, či nikoliv. Bez splnění této povinnosti ovšem občan, který doposud pobyt na území ČR neměl, nemá žádný doklad o tom, že mu pobyt vznikl.

Z výše řečeného je proto zřejmé, že občanu ČR nelze povolit nebo zakázat pobyt na území ČR. Státní občan ČR, který nemá pobyt na území ČR, a chce zastávat funkci likvidátora kapitálové obchodní společnosti, musí nejdříve získat pobyt na území ČR, tj. získat zde faktické stálé bydliště, splnit svou ohlašovací povinnost, a teprve poté se stává způsobilým k výkonu funkce likvidátora.

III.2.4 Neslučitelnost funkce likvidátora s funkcí člena dozorčí rady

Tento příkaz plyne u likvidátora a.s. z předpisu § 200 odst. 4 ObchZ, neboť členem dozorčí rady nesmí být osoba oprávněná jednat jménem společnosti.

U s.r.o. zákon toto výslovně nestanoví, ale lze jej dovodit z příkazu § 139 odst. 2 ObchZ, podle nějž nesmí být členem dozorčí rady jednatel(é), a tudíž a maiori ad minus ani likvidátor.

JUDr. Tomáš Dvořák je asistentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.
Článek byl v tištěné podobě publikován v časopise Právník č. 8/2000 na straně 753, pod názvem K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových společností.