Sázka a hra jsou v současné době upraveny v §§ 845-846 občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Je to úprava dosti kusá; představují ji v současnosti pouhé dva paragrafy. Není ani prosta jistých výkladových problémů. Přitom význam sázky a hry z hlediska společenského je podstatně větší, než by se z této skromné úpravy mohlo zdát.

I. Úvodem

Jednak se jedná o společenský jev, který je v českých zemích tradičně poměrně silně zakořeněn, jednak se jedná i o stabilní zdroj finačních prostředků sloužících k podpoře některých neziskových sociálních a kulturních aktivit, pro něž v současných veřejných rozpočtech nezbývá obvykle dostatečné množství prostředků.

Jedná se ovšem i o jev, který sebou nese i nezanedbatelná společenská rizika. Je totiž již dobře známou skutečností, že sázky a hry jakožto aktivity ze své podstaty hazardní, vedou u určitých jedinců k rozvoji sociálně patologických jevů, k vzniku tzv. "hráčské závislosti", což má neblahý vliv nejen na ně, ale především na osoby jim blízké, zejména rodinné příslušníky, což se sekundárně projevu ve vlivu na ostatní společnost. (1) Kromě toho se tyto aktivity často stávají předmětem zájmu organizovaného zločinu, který v nich vidí nikoliv zanedbatelný zdroj příjmů, což nutně vyžaduje jejich důkladnou veřejnou regulaci a kontrolu nad jejich provozováním.

Konečně provozování, popř. i pouhá účast na těchto aktivitách se může za určitých konkrétních okolností snadno dostat do rozporu se zákonným příkazem jednání v souladu s dobrými mravy (viz § 3 odst. 1 ObčZ). (2)

II. K právní úpravě sázky a hry v minulosti

Ustanovení o sázce a hře se vyskytují již v obecném zákoníku občanském č. 946/1811 Sb. zák. soudních (dále jen "ABGB"), kde byla sázka, hra a také los upraveny v § 1267 a násl. Pojmově se jednalo o smlouvy vzájemné, tj. plnění jednoho z účastníků bylo nepodmíněné, avšak plnění druhého z účastníků bylo podmíněno určitou budoucí nejistou událostí; proto byly označovány za smlouvy odvážné (=aleatorní).

Sázku a hru upravoval i zákon č. 141/1950 Sb. z. a n., střední občanský zákoník, a velmi stručně v §§ 504-505. Současný ObčZ - zákon č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31.12.1991 sázku a hru přímo vůbec neupravoval. Byla zde obsažena pouze nepřímo v rámci odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch (§ 455 odst. 2 ObčZ ve znění platném do 31.12.1991). Bylo zde stanoveno, že za neoprávněný majetkový prospěch se nepovažuje přijetí plnění ze sázky nebo hry uzavřené mezi občany, jakož i vrácení peněz do sázky nebo hry půjčených; toho se však nelze domáhat soudní cestou.

Ustanovení §§ 845-846 se dostala do ObčZ jeho velkou novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992. Důvodová zpráva k této novele uvádí, že úprava sázky a hry je důležitá vzhledem k potřebě regulace rozvoje zábavního průmyslu. Tato úprava ovšem není nijak novátorská. Právě naopak. Jsou zde doslova převzata ustanovení §§ 504-505 středního ObčZ z roku 1950. Celá úprava sázky, hry a losu je dnes v ObčZ důsledně kogentní; není možné se od ní žádným způsobem odchýlit.

Kromě ObčZ je dále problematika sázky, hry a losu upravena v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákonů č. 70/1994 Sb., č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb. (dále jen "LotZ"). Tento převážně veřejnoprávní předpis upravuje především problematiku vydávání úředního povolení k provozování těchto aktivit, veřejnoprávní dozor a sankce, a některé související otázky s tím spojené. Tento zákon ostatně patří mezi právní předpisy těšící se nemalé pozornosti odborné i laické veřejnosti; zejména jeho druhá novela byla obsáhle diskutována na stránkách tohoto časopisu (3) i jinde. (4)

III. Sázka a hra de lege lata

III.1 Pojmové vymezení sázky a hry

Smlouva o sázce je pojmově smlouvou dvoustrannou, synallagmatickou, konsensuální, bezformální a odvážnou. Může být uzavřena písemně, ústně i konkludentně. Tím ovšem není vyloučeno, aby se účastníci smlouvy na její formě dohodli. Může zde postačovat i právní úkon projevený konkludentně tak, aniž by offerent předem znal konkrétního akceptanta. (5)

Sázka je pojmově příslibem plnění pro případ, že nastane určitá událost. Touto událostí může být jak událost dosud nenastalá, teprve v budoucnosti očekávaná, tak i potvrzení správnosti či uskutečnění určité události, která již nastala, avšak nebylo jisto, zda se skutečně stala; jinak řečeno, může jí být ověření správnosti určitého tvrzení, jehož správnost byla mezi účastníky sázky sporná v době uzavírání smlouvy o sázce. (6) Událostí může být jak činnost lidská, tak vis maior, typicky např. přírodní úkaz.

Stejně jako sázka, ani hra není v platném ObčZ pojmově upravena. Smlouvu o hře lze vymezit jakožto pojmově smlouvu synallagmatickou, konsensuální, bezformální a odvážnou. Oproti sázce však může být smlouva o hře dvoustranná i vícestranná. Může být uzavřena písemně, ústně i konkludentně. Tím ovšem rovněž není vyloučeno, aby se účastníci smlouvy na její formě dohodli. I zde postačuje právní úkon projevený konkludentně tak, aniž by offerent předem znal konkrétního akceptanta. Oproti sázce, kde výsledek záleží na ověření určité události, či na tom, zda určitá událost nastane, aniž by se na ní některý z kontrahentů podílel vlastním přičiněním, u hry je dosažení výsledku nemožné bez uskutečnění určité činnosti jedním, vícero či všemi kontrahenty.

Občanský zákoník zásadně nerozlišuje mezi sázkami a hrami. Vše, co splňuje výše řečené, jest nutno považovat za sázku nebo hru. Není tedy podstatné, zda se jedná o sázku či hru, které vyžadují určité intelektuální, kombinační či jiné vlohy nebo schopnosti hráčů (např. karty, šachy, společenské stolní hry, apod.), a které tudíž mohou podstatně ovlivnit výsledek hry a tudíž i možnost a reálnost výhry, a těmi, které jsou postaveny výlučně na náhodě (typicky tzv. hrací automaty).

III.2 K problematice sázky a hry jakožto spotřebitelských smluv

Novela ObčZ provedená zákonem č. 367/2000 Sb. s účinností od 1.1.2001 považuje smlouvy o sázce, hře, losu a loterii za tzv. spotřebitelské smlouvy (§ 52 odst. 1 ObčZ), pokud jsou účastníky smlouvy dodavatel a spotřebitel. Rozhodnou zde je ta skutečnost, že jeden z účastníků (dodavatel) je podnikatelem, kdežto druhý účastník (spotřebitel) nikoliv. Pokud není splněna tato podmínka, pak tyto smlouvy nejsou smlouvami spotřebitelskými; rozhodným pro to, zda se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je právě postavení účastníků.

Na spotřebitelské smlouvy nově dopadají ustanovení části prvé hlavy páté občanského zákoníku (§§ 52-57 ObčZ). Smyslem této úpravy je poskytnutí zvýšené zákonné ochrany spotřebiteli. Koncepce spotřebitelských smluv totiž vychází z myšlenky, že ve spotřebitelských smlouvách je třeba poskytnout tomu z účastníků, který je ve smluvním vztahu reálně slabším, zvýšenou zákonnou ochranu. To se projevuje především zpřísněným způsobem uzavírání těchto smluv, informační povinností dodavatele vůči spotřebiteli, zákonným zákazem sjednávání pro spotřebitele znevýhodňujících klauzulí, a  poskytnutím možnosti, a zvýhodněným režimem jednostranného odstoupení od smlouvy spotřebitelem. Co se však sázky, hry, losu a loterie týče, platí zde výjimka, totiž že pokud nebylo toto odstoupení výslovně účastníky smlouvy ujednáno, není možné od smlouvy odstoupit (§ 53 odst. 7 písm. f) ObčZ). Tím není obecně vyloučeno právo některého z účastníků smlouvy od ní odstoupit v souladu se smlouvou nebo ostatními ustanoveními zákona.

III.3 Společné principy sázek a her

De lege lata je třeba sázky a hry (7) dělit na ty, jež jsou provozovány na základě příslušného povolení poskytnutého příslušným orgánem veřejné správy, a na ty, které jsou provozovány bez tohoto povolení. Sázky a hry, které jsou provozovány bez úředního povolení, nejsou však apriori neplatné.

Pokud jsou provozovány sázky a hry způsobem, který podléhá povinnosti úředního povolení (např. dostihové sázky), pak je takováto smlouva o hře nebo sázce absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 ObčZ). Pokud jsou však sázky a hry provozovány způsobem, který úřednímu povolení nepodléhá (např. sázka o vědomost, kde výhrou je 100 Kč), pak jsou tyto smlouvy platné, pokud neplyne ze zákona jiný důvod jejich neplatnosti. Provozování sázek a her, které podléhají povinnosti úředního povolení, bez tohoto povolení, je možné posuzovat podle povahy a okolností konkrétního případu, je-li tímto jednáním způsobena třetí osobě vážná újma na jejích právech v důsledku uvedení v omyl, nebo využití jejího omylu provozovatelem těchto sázek nebo her újma na jejích právech, jako trestný čin Poškozování cizích práv podle § 209 trestního zákona.

Předmětem sázky nebo hry (tzv. herním vkladem) může být téměř cokoliv, pouze s jistými omezeními. Především předmětem sázky nemohou být věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které jsou zvláštními předpisy vyhrazeny do vlastnictví státu nebo jím určených právnických osob (§ 125 odst. 2 ObčZ), dále věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které jsou nepřevoditelné, anebo stran kterých je zvláštními předpisy stanoven zvláštní režim zacházení. (8) Dále to nemohou být neovladatelné přírodní síly, anebo jiné hodnoty osobní povahy (např. právo na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. ObčZ) a majetková práva osobnostní povahy. (9)

Předmětem sázky nebo hry může být i určité jednání nebo opomenutí. Tak např. je možné se vsadit, že ten, kdo sázku nebo hru prohraje, stane se na dobu 1 týdne abstinentem, nebo že pro souseda obstará určitou záležitost. Je však zcela nepřípustné, aby se předmětem sázky nebo hry stala povinnost chovati se zákonem zakázaným způsobem (např. spáchání úkladné vraždy), anebo naopak povinnost opomenutí jednání tam, kde zákon určité jednání vyžaduje (např. závazek podnikání bez opatření si příslušného podnikatelského oprávnění).

Někteří autoři (10) mají za to, že sázka i hra jsou vždy smlouvami úplatnými. S tím nelze bezezbytku souhlasit. Je sice pravdou, že absolutní většina těchto smluv je smlouvami úplatnými, avšak není tomu tak vždy. Může být uzavřena např. sázka pro čest, tj. že ten, kdo prohrál, uzná např. vynikající znalost vítěze v určitém oboru. Obdobně tak může být uzavřena smlouva o hře, přičemž do hry nebude učiněn žádný majetkový vklad, (11) neboť hra nebyla vedena za účelem výhry některého z účastníků, nýbrž výlučně pro pobavení a ukrácení si dlouhé chvíle.

Hra může být provozována též prostřednictvím hracího přístroje. Pak offerentem je provozovatel tohoto hracího přístroje, a akceptantem ten, kdo vloží předmět, resp. vklad do hry do hracího přístroje; tímto je též smlouva o hře uzavřena.

III.4 K problematice platnosti smluv o sázce nebo hře

Současná právní úprava oproti úpravě obsažené v ABGB neobsahuje ani rámcové vymezení sázky. Oproti předchozí úpravě zde ani není stanovena neplatnost sázky tehdy, pokud měla jedna ze stran jistotu o výsledku, a zatajila to druhé straně. Takovou situaci ovšem nelze v praxi vyloučit.

Tak např. dvě osoby uzavřou sázku o době skončení 2. světové války. Osoba A ovšem najisto ví, že se tak stalo v r. 1945, protože se jedná o profesionálního historika. Podle § 1270 druhé věty ABGB by byla takto uzavřená sázka neplatná. Současná právní úprava to ovšem nestanoví. V dané situaci nelze postupovat jinak než in concreto, s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem toho kterého případu. Pokud by se ve výše řečeném případě osoba A dopustila lsti zatajujíce osobě B, že je profesionálním historikem, a osoba B by o tom ničeho netušila, pak je podle § 39 ObčZ sázka neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ). Pokud by ovšem osoba B věděla, že se osoba A je profesionálním historikem a přesto sázku uzavřela, (12) pak je sázka platná, neboť zde ke lsti nedošlo; i profesionální historik může být na pochybách stran správnosti určité informace.

K této problematice se vyjádřil již starorakouský Nejvyšší soudní a kasační dvůr, (13) který judikoval, že: "Platná sázka předpokládá nevědomost události na obou stranách. I tehdy, jestliže jedna z obou stran se netají tím, že o události bezpečně ví a druhá strana přesto na sázce trvá, není tu platná sázka. V takovém případě odpadá ovšem nárok na náhradu škody, ježto nebyla uvedena v omyl. (14)

Otázkou je, jak posuzovat případ, pokud by v daném případě osoba A nejednala lstivě, ale v omylu domnívajíc se, že osoba B ví, že je profesionálním historikem, anebo prostě opomenula osobu B informovat. Zde by opět záleželo na povaze konkrétního případu, avšak podle všeho by šlo opět o sázku neplatnou, neboť osoba B by se ocitla v nerovném postavení, které by jí nedávalo možnost úspěchu.

Obdobně je neplatnou sázka, kde je předmět sázky neurčitý nebo objektivně nemožný. Při sázce platí, že smluvní strany nemají svým jednáním nedovoleným nebo nemravným způsobem působit, aby k události, jež je předmětem sázky nebo hry, došlo anebo nedošlo. (15) Platí, že strany se mají chovat vždy slušně.

Rovněž tak vždy neplatnou je sázka nebo hra, kde nebyla dodržena spravedlivá možnost rovné výhry pro všechny kontrahenty; jinými slovy řečeno, neplatnou je sázka nebo hra, kde nebyla dodržena pravidla "fair play", nebo-li spravedlnosti a rovnosti. To ostatně plyne i z dikce § 1 odst. 5 LotZ, podle něhož jsou zakázány loterie nebo jiné podobné hry, které nezaručují všem účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry. Provozování sázek a her, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, by bylo možno považovat za trestný čin Provozování nepoctivých sázek a her podle § 250c trestního zákona.

Pokud by sázka byla z některého z výše uvedených důvodů neplatná, a jeden z účastníků i přesto, že by mu neplatnost sázky byla známa, přesto plnil předmět sázky, pak je nutno na takovéto jednání nahlížet jako na dar (viz § 628 a násl. ObčZ).

Rovněž tak je nutno posuzovat sázku, kde se účastníci dohodnou o sázkové události, která je všem účastníkům známa, a přesto zde dochází k plnění předmětu sázky. Pak platí, že smlouva o sázce je simulovaným právním úkonem, a platným právním úkonem je darovací smlouva (viz § 41a ObčZ).

Občanský zákoník ani LotZ neřeší, zda je provozovatel sázky, hry nebo loterie, který je povinen mít ke své činnosti zákonem požadované úřední povolení, avšak nemá jej, může uzavřít s účastníkem sázky nebo hry o tom platně smlouvu.

Podle všeho je možné i v tomto případě uzavřít platnou smlouvu o sázce nebo hře, protože ObčZ ani LotZ výslovně nestanoví opak, a úřední povolení je vyžadováno pouze ve vazbě na legálnost výkonu této podnikatelské aktivity sui generis. Opačný závěr by se též rozcházel s obecným pravidlem, totiž že sázky a hry jsou obecně platné a legální, pouze s tou výhradou, že výhry a pohledávky z těchto her jsou nevymahatelné.

III.5 Řešení sporů ze sázka a hry

Účastníci sázky nebo hry se mohou dohodnout, že rozhodnutí o to, zda sázková událost nastala (a taktéž o tom, kdo sázku vyhrál), učiní nestranná třetí osoba. Pokud však tato třetí osoba odmítne rozhodovat, pak připadají v úvahu pouze tři možnosti:
1/ účastníci sázky se dohodnou na jiné osobě, jež bude souhlasit s tím, že rozhodne o vítězství v sázce, nebo
2/ účastníci sázky se sami dohodnou, kdo sázku vyhrál, nebo
3/ na návrh některého z účastníků rozhodne ve věci soud.

Pravomoc soudu k rozhodnutí o tom, zda určitá sázková událost nastala nebo nenastala, zde zásadně je, neboť soudy projednávají v civilním řízení věci, které (mimo jiné) vyplývají z občanskoprávních vztahů (§ 7 odst. 1 občanského soudního řádu). Jestliže je sázka a výslovně upravena v §§ 845-846 ObčZ, pak je uzavření smlouvy o sázce nebo hře chováním právem aprobovaným, a tudíž i dovoleným právním úkonem. Zákonný zákaz vymahatelnosti výher a pohledávek z půjček poskytnutých do sázky na tom nemůže nic změnit. Soud by v takovémto řízení nerozhodoval o vymahatelnosti výhry, nýbrž by deklaratorním rozhodnutím konstatoval, zda určitá událost nastala nebo nenastala, a tudíž i kdo sázku nebo hru vyhrál.

Podle všeho by se však účastníci nemohli obrátit na rozhodce nebo rozhodčí soud, neboť rozhodnutí o tom, kdo sázku vyhrál, není rozhodnutím o majetkovém sporu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, i když samo rozhodnutí o tom, kdo sázku vyhrál, se může promítat do majetkové sféry účastníků. Samo rozhodnutí o vítězi sázky je však rozhodnutím deklarujícím určitou skutečnost, nikoliv rozhodnutím o majetkových otázkách sporných mezi účastníky; zřejmá je tato skutečnost u těch sázek, kde není žádný majetkový vklad, tj. u sázek pro čest.

JUDr. Tomáš Dvořák je asistentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Článek byl v tištěné podobě publikován v časopise Právník č. 1/2001 na straně 60.