Nejprve tedy k povaze tohoto právního úkonu. Dle většinového názoru jsou stanovy smlouvou sui generis. Jedná se tedy o právní úkon nejméně dvou stran. Na tom nic nemění ani fakt, že akciová společnost může být dle ustanovení § 162 odst.1 obchodního zákoníku (v textu dále bez odkazu na tento zákoník) založena i jen jediným akcionářem, pokud je jím právnická osoba. Pokud mají být stanovy smlouvou, je třeba vymezit si její smluvní strany. Zcela jistě budou stanovami vázáni akcionáři společnosti, případně jejich zakladatelé. V úvahu je ale nutné vzít také skutečnost, že na druhé straně stanovy zavazují také společnost samotnou, coby samostatný subjekt práva. Tak tomu bude i v případě jednočlenné akciové společnosti. Také v tomto případě je stanovami vázán jak akcionář, tak akciová společnost jako samostatný právní subjekt. Není totiž možné považovat v tomto případě akciovou společnost a jejího jediného akcionáře za jeden a týž právní subjekt.

Dle většinového názoru jsou tedy stanovy akciové společnosti smlouvou, a sice smlouvou sui generis. O právní povaze stanov akciové společnosti se dlouhou řadu let vedl spor. Odpůrci stanov, coby smlouvy, upozorňovali na skutečnost, že pokud stanovy, či jejich návrh, mohou být na valné hromadě (příp. zakladateli) přijaty dvoutřetinovou většinou, je zde porušována zásada smluvní volnosti. Z toho by ale vyplývalo řešení, že stanovy, či jejich návrhu a v souvislosti s tím neodmyslitelně i jejich změny, bude nutné přijmout jednomyslně všemi zakladateli nebo akcionáři. Toto řešení by ovšem neodpovídalo praktické potřebě ani racionalitě problému. Kdyby praxe chtěla respektovat dané pravidlo, patrně by bylo velmi obtížné uvést takovou akciovou společnost k životu, a pokud by se to případně podařilo, např. díky založení společnosti jediným zakladatelem, bylo by asi téměř nemyslitelné udržovat takovou společnost při životě, pokud by měla později více akcionářů. Princip smluvního konsensu je tedy naprosto racionálně doplněn většinovým principem.

Nehledě na právě uvedený většinový názor, objevil se i názor jiný. Podle tohoto jsou stanovy samy o sobě společenskou smlouvou. Jistou analogii lze patrně skutečně nalézt u společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným, i když jen jako pouhé vodítko pro argumentaci ve prospěch smluvního charakteru stanov akciové společnosti. Ze zákonné dikce ustanoveních o společnosti s ručením omezeným je zřejmé, že společenská smlouva, jako zakladatelský dokument, je uzavřena souhlasným projevem všech budoucích společníků. K tomu ještě ustanovení § 115 odst. 3 stanoví, že v případě převodu obchodního podílu od společníka na třetí osobu, musí tato osoba v písemné smlouvě o převodu obchodního podílu výslovně prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, případně ke stanovám. Oproti tomu v případě, že valná hromada společnosti s ručením omezeným rozhoduje o změně společenské smlouvy dle ustanovení § 125 odst. 1 písm. d), stačí pro schválení dvoutřetinová většina hlasů všech společníků. Z toho vyplývá, že i v tomto případě bude změněná smlouva zavazovat společníky, kteří o této změně nehlasovali, či dokonce hlasovali proti ní. V tomto případě však charakter společenské smlouvy coby smlouvy nikdo zpochybňovat nebude. Nehledě na to, že výraz "smlouva" je obsažen přímo v názvu tohoto zakladatelského dokumentu.

Stanovy akciové společnosti jsou tedy považovány za smlouvu sui generis. Tento názor zastává i odborná literatura v Německu, Rakousku, Švýcarsku apod. V této souvislosti lze poukázat např. na jisté znaky smlouvy ve prospěch třetího, v našem případě lze snad s nadsázkou říci "k tíži" třetího. Tak by tomu bylo ve vztahu k akcionářům, kteří na valné hromadě hlasovali proti stanovám, či jejich návrhu v případě, že stanovy nebo jejich návrh budou změněny na základě usnesení valné hromady společnosti odsouhlaseném jen dvoutřetinovou většinou dle ustanovení § 186 odst. 2. 

Ke stanovám, jako právnímu úkonu, neodmyslitelně patří i otázka jejich závaznosti a účinnosti. Důvod závaznosti je zřejmý na první pohled. Vyplývá totiž ze smluvního charakteru stanov a je vyjádřen právní zásadou pacta sunt servanda. S objasněním okamžiku počátku účinnosti stanov to již tak jednoduché nebude. Předně je nutné striktně odlišit okamžik založení společnosti a okamžik jejího vzniku. K založení akciové společnosti je třeba několika kroků. Předně je to uzavření zakladatelské smlouvy, popřípadě vyhotovení zakladatelské listiny dle ustanovení § 162 a násl. a to ve formě notářského zápisu dle ustanovení § 57 odst. 1. 

Dalším krokem je vyhotovení návrhu stanov společnosti, který je v souladu s ustanovením § 163 odst. 1 písm. i) obligatorní náležitostí zakladatelského dokumentu. Třetím krokem je platné konání ustavující valné hromady, případně přijetí rozhodnutí zakladatelů, při respektování podmínek obsažených v § 169 a násl.. Nezbytnou podmínkou založení společnosti a zároveň hlavním úkolem ustavující valné hromady, případně zakladatelů při simultánním založení společnosti, je platné rozhodnutí o čtyřech existenčně důležitých otázkách. Dle ustanovení § 171 odst. 1 je to rozhodnutí o samotném založení společnosti, dále schválení stanov a konečně volba orgánů, které je jinak dle stanov oprávněna volit valná hromada. K otázkám obsaženým v odst. 1 přistupuje ještě otázka čtvrtá, a sice dle odst. 3 téhož paragrafu, schválení hodnoty nepeněžitých vkladů spolu s rozhodnutím o počtu akcií, které budou vydány jako protiplnění. To platí pochopitelně pouze potud, pokud budou nepeněžité vklady společnosti vůbec nabídnuty. Tato hodnota pak bude schválena na základě posudku znalce. V případě, že všechna rozhodnutí ustavující valné hromady budou učiněna dle zákonné procedury obsažené v ustanoveních § 169 a násl., bude akciová společnost založena. V tuto chvíli již tedy stanovy neexistují pouze ve formě návrhu, ale jako již uzavřená smlouva sui generis. Ke vzniku akciové společnosti zákon ovšem vyžaduje ještě její zápis do obchodního rejstříku, za splnění podmínek dle ustanovení § 175. Charakter tohoto zápisu do rejstříku je nepochybně konstitutivní.

V otázce počátku účinnosti stanov lze vycházet již z ustanovení § 171 odst. 1 písm. c). Podle tohoto ustanovení ustavující valná hromada volí ty orgány společnosti, které je jinak dle stanov oprávněna volit valná hromada. Zde tedy snad prvně určují stanovy jistý nutný postup směřující teprve k samotnému vzniku společnosti. K tomu je možné ještě přidat skutečnost, že návrh na zápis akciové společnosti podává dle § 175 odst. 2 představenstvo jako celek, které musí být zvoleno také v souladu s příslušnými ustanoveními stanov společnosti. Podobných případů by v zákoně ovšem bylo možné najít víc.

Na základě výše uvedeného lze tedy konstatovat, že stanovy částečně nabývají účinnosti okamžikem platného založení společnosti, tedy ještě před jejím vznikem. Nutné je ovšem upozornit, že ne všechna ustanovení stanov budou moci být využita ještě před samotným vznikem společnosti. Některá z nich budou moci být vzhledem ke své těsné svázanosti s již existující společností využita až po jejím zápisu do obchodního rejstříku. Tomu odpovídá i povaha účinnosti zápisů v obchodním rejstříku, kdy zákonná úprava hovoří o účinnosti vůči třetím osobám. Dá se tedy říci, že okamžikem založení akciové společnosti se stávají stanovy účinnými, ovšem ne vůči třetím osobám, a zavazují pouze společnost samotnou a zakladatele. V okamžiku zápisu akciové společnosti do příslušného obchodního rejstříku nabývají potom účinnosti i vůči třetím osobám. V tomto okamžiku se funkce zakladatelské smlouvy či listiny na základě toho zeslabuje.

Lze tedy shrnout, že stanovy akciové společnosti jsou dle mého názoru právním úkonem ve formě smlouvy. Tato smlouva potom zavazuje akcionáře společnosti na straně jedné a akciovou společnost samotnou na straně druhé. V otázce jejich účinnosti je třeba rozlišit dva okamžiky. Prvním je schválení návrhu stanov v procesu zakládání společnosti, kdy se stanovy stávají účinnými pouze ve velmi omezené míře a pouze vůči omezenému okruhu subjektů. Teprve okamžikem vzniku společnosti na základě konstitutivního zápisu do obchodního rejstříku se stávají stanovy účinnými i vůči třetím osobám.

Tolik tedy k právní povaze stanov akciové společnosti a k otázce jejich účinnosti.