Obchodování se směnkami je určeno spíše pro odborníky finančních trhů a na rozdíl od zahraničí u nás není příliš rozvinutým oborem. Každý z nás se však může někdy dostat do situace, kdy je od něj žádáno vystavení směnky, její aval za jiného účastníka směnečného vztahu, nebo je mu směnka nabídnuta namísto placení, či ke koupi, zpravidla za částku nižší, než směnečnou sumu na ní uvedenou. Podívejme se tedy alespoň na základní charakter směnečných vztahů, jejich specifika a rizika.

Směnka je především zcela samostatným cenným papírem, nezávislá na charakteru kauzálních vztahů, které její vznik a existenci provází.

Formálními náležitostmi směnky jsou:
- písemná forma
- označení "směnka", pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána.

Věcných náležitostí je pak sedm u směnky vlastní a osm u směnky cizí:
- označení "směnka" (výše popsaným způsobem)
- bezpodmínečný platební příkaz (u směnky cizí) nebo platební slib (u směnky vlastní)
- údaj splatnosti
- místo, kde má být placeno
- jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno
- datum a místo vystavení
- podpis výstavce
- jméno směnečníka (jen u směnky cizí)

Tyto náležitosti jsou podstatné pro platnost směnky. Vedle nich může být na směnce řada dalších údajů, označovaných většinou jako doložky. S některými podstatnými náležitostmi se pak na platné směnce setkat nemusíme, neboť zákon jejich absenci nahrazuje tzv. zákonnou fikcí – tj. chybí-li na směnce:
- údaj splatnosti – je splatná na viděnou
- platební místo – je splatná v místě uvedeném u jména směnečníka (u směnky cizí) u jména výstavce směnky (u směnky vlastní), které je současně považována za místo jejich bydliště
- místo vystavení směnky – platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce

V závislosti na kritériích odlišení rozlišujeme celou řadu směnek. Základní dva druhy, upravené přímo zákonem, jsou směnky cizí a směnky vlastní.

Směnka cizí v sobě zahrnuje minimálně tři osoby:
- výstavce, který dává svému dlužníkovi platební příkaz, aby místo něho zaplatil směnečnou sumu výstavcově věřiteli
- směnečník, osoba která má podle směnky platit, jakmile směnku podepíše (tj. přijme, neboli akceptuje), stává se akceptantem, tedy hlavním dlužníkem ze směnky
- remitent, tj. první oprávněný směnečný věřitel, jemuž (nebo na jehož řad) má být ze směnky plněno, někdy také označovaný jako majitel směnky

Směnka vlastní zahrnuje pouze dvě osoby:
- výstavce, který se na směnce zavazuje zaplatit směnečnému věřiteli a je tedy hlavním dlužníkem ze směnky
- remitenta, tj. prvního oprávněného směnečného věřitele, jemuž (nebo na jehož řad) má být ze směnky plněno

Osoby na směnce musí být určeny. Neplatnou bude směnka vystavená na doručitele, tj. bude-li remitent označen v textu "za tuto směnku zaplaťte (zaplatím) doručiteli (majiteli)", nebo jiným způsobem stejného významu.

Dalšími druhy směnky jsou například v závislosti na časovém údaji splatnosti směnky – datosměnka, splatná za určitý počet dní od vystavení, vistasměnka, splatná na viděnou, denní směnka, splatná v určitý den.

Z hlediska funkčního postavení pak dělíme směnky na:
a) platební
b) zajišťovací

Jejich funkce se v průběhu jejich existence může měnit, vždy však v jednom okamžiku budou mít jen jednu funkci.

Ad a) S platebními směnkami se u nás příliš často nesetkáme, i když jinde jsou užívány právě tyto směnky, někdy také označované jako směnky obchodní. Tento stav není dán neznalostí směnečných vztahů na straně českých obchodních subjektů, ale jejich reálnou znalostí právní kvality obchodních vztahů v ČR.

Platební směnky jsou vystavovány v návaznosti na obchodních vztazích tam, kde ze vztahu účastníků vyplývá, že směnka bude při splatnosti zaplacena. Platební směnku pak lze využít několika způsoby:
- placení směnkou: určitý závazek dlužníka ze smlouvy zanikne tím, že věřiteli předá směnku, ať již tu, kterou za tím účelem vystaví, nebo směnku, která již obíhá (viz níže)
- placení prostřednictvím směnky: předáním směnky nedochází k zániku smluvního závazku. Směnka v tomto případě slouží k budoucí úhradě, nikoli však k zajištění smluvního závazku.

Obecně je tento vzájemný vztah smlouvy a směnky upraven v § 334 obchodního zákoníku, kde je zřejmé, že závazek zaplatit například kupní cenu, nezanikne předáním směnky věřiteli, ale existuje dále vedle samostatného směnečného závazku. Teprve zaplacením směnky zanikne spolu se směnečným závazkem i závazek ze smlouvy.

ad b) Zajišťovací směnky jsou velmi často užívány v úvěrových vztazích k zajištění pohledávky banky. Jejich podstata spočívá v procesním zvýhodnění věřitele zajišťované pohledávky. V případě řádného splnění zajišťovaného závazku dlužníkem, se nepředpokládá zaplacení směnky, nejsou tedy přímo určeny k placení. Je nutné však upozornit, že i zajišťovací směnky jsou zcela samostatné a nezávislé na hlavním závazku, který zajišťují a jsou proto i samostatně převoditelné, na rozdíl od klasických zajišťovacích institutů (například ručení, zástavní právo) které bez zajišťovaného závazku existovat nemohou.