Transformace právního řádu ČR po pádu bývalého režimu je velmi složitá záležitost, a to tím spíše, že se v této oblasti v minulých létech mnohé zanedbalo či opomenulo. Jedním z odvětví, které na svoji komplexní reformu čekají, je i právní úprava družstev.

V této souvislosti lze považovat za nesporný úspěch, že nebylo družstva jako taková úplně zlikvidována. Politický systém po listopadu 1989 družstvům vůbec nepřál, zejména někteří představitelé polistopadových politických stran v nich viděli relikt bývalého režimu, který chtěli odstranit jakýmkoliv prostředky, což se jim málem podařilo. (ozn.1)

Jak známo, právní úprava družstev byly až do 31.12.1991 upravena samostatnými družstevními zákony. To se však 1.12.1992 změnilo, neboť tohoto dne nabyl účinnosti zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen "obch. z."), jehož derogační ustanovení § 772 zrušilo dosavadní družstevní zákony; namísto nich byla do ObchZ (§§ 221-260) začleněna velmi stručná úprava družstev, prakticky (až na výjimky) bez rozlišení odlišností mezi jednotlivými druhy družstev. Družstva zde byla pojata především jako podnikatelské subjekty, jejich svépomocný a mnohdy nevýdělečný charakter byl zcela opomenut (srovnej § 221 odst. 1 obch. z.). Řada ustanovení je nedomyšlená, zjevně šitá horkou jehlou, v textu se vyskytují nezanedbatelné výkladové rozpory, anebo mezery. Ostatně ani koncepce přiměřené aplikace obecných ustanovení obch. z. o obchodních společnostech (§ 260 obch. z.) byla nevyhovující, právě pro specifičnost družstva, jeho poslání a činnosti.

Univerzálnost právní úpravy družstev obsažené v obch. z. však záhy doznala změny. Dne 1.1.1996 nabyl účinnosti zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, kterých byl po více než 40 letech znovu povolen vznik a činnost družstevních peněžních ústavů. Přijetí tohoto zákona provázala velká euforie. Řada politiků i jiných osobností hovořila o renesanci družstevnictví, posílení konkurence na trhu vkladů a úvěrů, levné dostupnosti malých finančních půjček pro drobné vkladatele, atd. Kritické hlasy tehdy málokdo bral vážně. Jak se ovšem poměrně záhy ukázalo, situace překonala i ta nejhorší očekávání. Na přelomu let 1999/2000 došlo k rozsáhlému úpadku družstevních záložen, v nichž drtivá většina vkladatelů přišla o své peníze; tento vývoj stále není u konce. Celý sektor prakticky zkolaboval. Na tento vývoj poněkud opožděně zareagoval Parlament ČR, který na základě poslanecké iniciativy přijal novelu zákona č. 87/1995 Sb. (ozn.2)

Je otázkou, kde stát hodlá vzít prostředky k výplatě vkladatelů v družstevních záložnách, kteří v nich mnohdy přišli o své veškeré úspory, neboť vládní návrh zákona, na základě kterého by stát emisí dluhopisů získal asi 6 miliard Kč, které jsou potřebné k výplatě pojištěných vkladů členů družstevních záložen, neboť Zajišťovací fond je zcela bez prostředků, byl Poslaneckou sněmovnou zamítnut již v 1. čtení, a jiné varianty se ukazují politicky, právně nebo ekonomicky neprůchodné.

Je přitom zjevné, že k tomuto vývoji dojít nemuselo, kdyby ovšem:
1) byla přijata kvalitní právní úprava,
2) členové družstevních záložen se více zajímali o to, komu svěří své peníze, nevěřili nesmyslně vysokým slibovaným úrokům, a nestavěli do čela záložen lidi s pochybnou minulostí, a 
3) orgány státního dozoru řádně konali své povinnosti, a méně se vymlouvali na špatný zákon.

II. K reformě družstevního práva

K prvním vlašťovkám naznačujícím zlepšení na poli družstevního práva, již došlo. Jednak je to již řečená novela zákona č. 87/1995 Sb., a dále velká novela zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, (ozn.3) který se sice nepřímo, ale týká družstevnictví bytového; tato novela se ovšem zákonodárci příliš nepovedla. Dále je to v současnosti Parlamentem projednávána velká novela obch. z., která se snaží reagovat na některé nedostatky současné právní úpravy. To ovšem zdaleka nestačí.

Jak již v minulosti zaznělo, Družstevní asociace ČR jakožto nadstavbová organizace zastřešující jednotlivé družstevní svazy připravuje nový zákon o družstvech, který by představoval obecnou právní úpravu družstev všech druhů. Tím by došlo k opětovnému vyčlenění družstev z obch. z., kam historicky nepatřila, a neměla být nikdy začleněna již proto ne, že mezi družstvy na straně jedné a obchodními společnostmi na straně druhé vždy byly, jsou a budou nezanedbatelné rozdíly. Takovýto zákon, pokud bude přijat k projednání a schválen Parlamentem ČR, by komplexně upravil celou problematiku družstva, počínaje jeho založením, přes vznik, organizační strukturu, členské otázky, hospodaření družstev až po jeho likvidaci; vhodná by byla i jistá modifikace konkursního řízení pro tento účel. V obch. z. by i nadále zůstaly upraveny některé dílčí otázky, a to ty, ve kterých není důvod diferencovat mezi družstev a obchodními společnostmi. Jedná se zejména o otázky obchodního rejstříku, nekalé soutěže, a některé další dílčí záležitosti.

Dále by měl být přijat samostatný zákon o bytových družstvech, u kterých by měl být jasně stanoven jejich nevýdělečný charakter, orientovaný na zajišťování sociálně únosného bydlení pro lidi pocházející ze všech společenských vrstev. Jak ovšem bylo řečeno na mezinárodní konferenci Družstevnictví 2000 (Družstvo jako životaschopná forma podnikání v 21. století) ve dnech 31.8.2000-1.9.2000, není přijetí samostatného zákona o bytových družstvech politicky průchodné. Za maximum možného lze v daném kontextu považovat přijetí jediného všeobecného zákona o družstvech. I tak lze ovšem plédovat za to, aby bytovým družstvům bylo stanoveno:
1) zákaz podnikatelského využívání majetku,
2) zákaz použití majetku družstva na zajištění majetku cizích osob, jakož i na zajištění vlastních závazků, z výjimkou závazků vzniklých v souvislosti s budováním a údržbou bytového fondu,
3) nepřipustit převody bytových domů, v nichž bydlí členové družstva, na jiné osoby, pokud nebude dán bezvýjimečný souhlas všech těchto členů; tím se zabrání situaci, že neseriozní vedení družstva převede bez vědomí těchto nájemníků objekt třetí osobě, která pak zvýší uživatelům těchto bytů nájemné na tržní úroveň, a 
4) stanovení povinnosti družstev udržovat v bytových domech přijatelné, sociálně orientované nájemné.

Konečně je zcela nezbytné přijetí nového zákona o družstevních záložnách. Ten současný ani přes zásadní novelizaci nevyhovuje, a družstevní záložny je přitom pro jejich specifický charakter upravit zvláštním zákonem.

Tyto návrhy samozřejmě nepředstavují vyčerpávající výčet všech opatření, která by byla vhodná v zájmu renesance českého družstevnictví. Právě naopak, de lege ferenda lze uvažovat i o dalších, v současnosti v českém právu neexistujících možnostech podpory a regulace družstevnictví. Jedním z nich by bylo opětovné zavedení státní (popř. i krajské a obecní) dotační politiky k opětovnému obnovení družstevní bytové výstavby, která dnes prakticky neexistuje (až na nepatrné výjimky). To je ovšem při stavu českých veřejných financí dnes nerealizovatelné.

Cestou pro státní rozpočet finančně nepříliš náročnou by bylo daňové zvýhodnění, popř. i osvobození družstevního podnikání zejména tam, kde se jedná o svépomocnou činnost, a dále u družstev bytových a družstev orientovaných na zaměstnávání osob invalidních nebo jinak postižených, kteří jsou v tržní ekonomice prakticky bez šance na standardní pracovní uplatnění právě pro svůj fyzický nebo mentální (popř. obojí) handicap.

Jak vše dopadne, je dnes těžké předvídat. Družstevnictví a družstva by si však novou, moderní právní úpravu, která by snesla srovnání s úpravami sousedních vyspělých zemí, rozhodně zasloužila.

Poznámka č.1 Skrze tzv. transformační zákon č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poznámka č.2 Zákon č. 100/2000 Sb. (s účinností k 1.5.2000).
Poznámka č.3 Zákon č. 103/2000 Sb., (s účinností k 1.7.2000).

JUDr. Tomáš Dvořák je asistentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.