Několik poznámek k této největší antimonopolní kauze 90. let 20. století. K výše řečenému si dovoluji přednést následující:

Poznámka prvá:
Představa ministerstva spravedlnosti a dalších 19 států Unie o tom, že rozdělením Microsoftu na několik samostatných společností se posílí konkurence na trhu počítačového softwaru, se ve světle historických skutečností jeví jako iluzorní. Především, rozdělení Standard Oil v r. 1911 na 34 samostatných ropných společností nevedlo k zvýšení konkurence na trhu, neboť tyto společnosti i nadále ovládal jejich majoritní akcionář William Davis Rockefeller; místo jediného monopolu Standard Oil ovládal 34 společností, které dále vzájemně spolupracovali. Poznámka č.1 Změna nastala až po smrti, W. D. Rockeffelera v r. 1937, kdy jeho dědici akcie některých společností odprodali, a především výbuch 2. světové války vedl umožnil expanzi řady drobných naftařů, kteří dříve neměli šanci se dostat na trh. Rozdělení společnosti v r. 1911 nemělo očekávaný efekt.

Rovněž rozdělení AT&T v r. 1984 nevedlo k očekávanému efektu. Z jedné celostátní monopolní společnosti totiž po oddělení vzniklo celkem 8 regionálních monopolních společností. Jinak to ostatně ani dopadnout nemohlo, neboť tehdejší federální telekomunikační legislativa tyto společnosti nenutila k vzájemné spolupráci ani k demonopolizaci. Změnu zde přinesl až nový federální telekomunikační zákon z r. 1995, po němž došlo teprve k reálné demonopolizaci a konkurenci v tomto odvětví.

Pokud totiž skutečně dojde k rozdělení Microsoftu, Bill Gates zůstane i nadále majoritním, resp. kontrolním akcionářem nástupnických společností. Poznámka č.2 Tomu ani vláda, ani soud zabránit nemohou, neboť jej nemohou vyvlastnit. A co pak B. Gatesovi zabrání, aby i nadále nevykonával svůj vliv na nástupnické společnosti? Z hlediska konkurence na trhu je jedno, zda zde bude jedna monopolní společnost, anebo dvě (popř. více) společnosti jednající ve shodě a mající sílu původní společnosti (nebo ještě větší). I kdyby totiž vláda a soudy dokázali B. Gatesovi, že společnosti ovládá, nemohou mu v tom zabránit; mohou jej pouze sankcionovat, pokud mu dokáží, že svého vlivu zneužívá k omezení, popř. zničení konkurence.

Poznámka druhá:
Těžko nyní odhadnout, jak dlouho může celý proces trvat. Je ovšem skutečností, že k rozdělení Microsoftu by mohlo dojít velmi rychle. Není totiž pravdou, že odvolání proti rozsudku federálního soudu 1. stupně (U. S. District Court) má automaticky suspenzivní účinek. Poznámka č.3 Soudce T. Jackson může rozhodnout o jeho okamžité vykonatelnosti, což se již několikrát v dějinách USA stalo. Na druhé straně je toto velmi nepravděpodobné, neboť pokud by potom odvolací soud nebo Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil, musela by vláda USA hradit všechny škody spojené s rozdělením Microsoftu, které by se stalo nezákonným.

Poznámka třetí:
Podle dostupných zpráv se soudce T. Jackson rozhodl předat případ v zájmu urychleného vyřízení odvolání Microsoftu rovnou Nejvyššímu soudu USA (Supreme Court of U.S.A.), a přeskočil tak federální odvolací soud (U. S. Court of Appeal).

Především, jedná se o mimořádný procesní postup, který právo ČR nezná. Jeho smyslem je vynechat mezistupeň v projednání věci u odvolacího soudu, a předat celý případ rovnou vrcholné soudní instanci USA. Tento postup je však naprosto mimořádný i v dějinách USA. Dle mně dostupných informací k němu došlo od vzniku USA v r. 1776 pouze třikrát, z toho ve 20. století pouze jednou. Poznámka č.4 Nejvyšší soud má tudíž několik možností postupu:

  1/ případ nepřijmout, a nařídit odvolacímu soudu, aby jej nejdříve projednal sám,

  2/ případ přijmout, avšak ponechat si čas na rozmyšlenou (to může být i několik let), Poznámka č.5

  3/ případ přjmout, a urychleně rozhodnout; to by bylo nejlepší možné řešení, avšak není příliš pravděpodobné, protože (až na výjimky) všechny vážnější kauzy, které v minulosti Nejvyšší soud USA projednával, trvaly měsíce, někdy i léta.

Jedno je ovšem nesporné. Čím déle bude tato kauza trvat, tím větší škody z ní mohou vzejít. A to jak konkurentům Microsoftu (do uzavření kauzy bude podle všeho monopol Microsoftu dál trvat), tak Microsoftu samému (ztráta důvěryhodnosti v očích přinejmenším části jeho klientů v USA, kteří nebudou chtít mít něco společného se společností žalovanou za monopolní praktiky). Konečně nespokojené bude i Ministerstvo spravedlnosti USA a vlády států Unie, které žalobu podaly, neboť dokud kauza neskončí, nebude zřejmé, zda finanční prostředky a úsilí zde vynaložené nešli vniveč, což bude jistě zajímat voliče. Radost z prodlužování sporu nemůže mít ani soudce T. Jackson, neboť není stále jisté, zda rozhodl správně, což může mít vliv na jeho kariéru. Nemůže být sice zbaven funkce, Poznámka č.6 avšak nemusí být již nikdy jmenován prezidentem USA k vyššímu soudu. Pravděpodobně jediní, kdo mohou vydělat na protahovaní sporu, jsou advokáti zastupující Microsoft, kterým se tak zvyšují jejich honoráře.

Poznámka č.1 Srovnej k tomu dobově tendenční, avšak faktograficky použitelnou publikaci M. a H. Honzíkových, A překročil řeku Delaware, Naše vojsko, Praha 1988, s. 170. 

Poznámka č.2 Přesný podíl B. Gatese mi bohužel není znám. Údaje z veřejných masmédií kolísají od 22% až po 80% na hlasovacích právech spojených a emitovanými akciemi.

Poznámka č.3 Suspenzivní účinek má vždy pouze odvolání proti rozsudku, kterým je obžalovanému uložen trest smrti.

Poznámka č.4 Případ United States v. Nixon, 419 U.S.683 (1974). Jedná se o známou aféru Watergate. Skutkově šlo v této věci o to, že federální soud 1. stupně vydal soudní příkaz, kterým nařídil prezidentu USA Richardu Nixonovi vydat důvěrné nahrávky pořízené v Oválné pracovně Bílého domu. Nixon se bránil s tím, že federální soud mu nemůže něco takového nařídit, neboť na prezidenta USA se jeho pravomoc nevztahuje, a odvolal se (aniž předběžně vykonatelného příkazu uposlechl). Odvolací soud předal okamžitě případ Nejvyššímu soudu, který se (ačkoliv to bylo v době letních prázdnin, kdy Nejvyšší soud nezasedá) okamžitě sešel, a příkaz soudu 1. stupně potvrdil. Jen pro ilustraci rychlosti americké justice dodávám, že mezi dnem, kdy zvláštní vyšetřovatel Kongresu USA podal soudu 1. stupně návrh na vydání příkazu, do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu uběhlo pouze 12 kalendářních dní.
K přeskočení odvolacího soudu srovnej poznámku na str. 300 in Janda, K. - Berry, J. - Goldman, J. - Huff, E., Výzva demokracie - Systém vlády v USA, Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 1998
K aféře Watergate viz mírně tendenční a v detailech nepřesnou publikaci Borovičky, V. P., Procesy, které vzrušily svět, IKAR, Praha 1989, s. 417 a násl.; dále též stručné pojednání zjevně nakloněné R. Nixonovi in Johnson, P., Dějiny 20. století, Rozmluvy, Praha 1991, s. 632-634. 

Poznámka č.5 Slavný případ Brown v. Board of Education, kdy Nejvyšší soud rozhodl o zákazu rasové segregace ve školství, byl projednáván od listopadu 1951 (kdy jej Nejvyšší soud přijal k meritornímu rozhodnutí) do května 1954, kdy byl vyhlášen rozsudek.

Poznámka č.6 Soudci u federálních soudů USA všech stupňů jsou jmenováni doživotně a neodvolatelně. V USA na federální úrovni neexistuje kárné řízení se soudcem (jako v ČR). Sesadit je může na podnět prezidenta je Senát na základě ústavní obžaloby ("impeachment") Sněmovny reprezentantů, a to většinou 67 senátorů (Senát má 100 senátorů). Jedná se o natolik složitý proces, že se obvykle nepoužívá ani v těch případech, kdy je soudce spáchá vraždu nebo obdobný trestný čin. V USA je celkem toho času 837 federálních soudců. Ze všech soudců, kteří byli od r. 1787 (kdy byla přijata dnešní Ústava USA) jmenováni do svých funkcí k federálním soudům, jich bylo sesazeno pouze 7, z toho nikdy nebyl sesazen soudce Nejvyššího soudu USA, pouze jednomu z nich to v 19. století vážně hrozilo. Bez sesazení nelze soudce potrestat, zatknout ani zadržet. Odposlech federálního soudce je přípustný jen se souhlasem Nejvyššího soudu, což jej fakticky vylučuje. V různém rozsahu toto platí i soudců u státních soudů.

JUDr. Tomáš Dvořák je asistentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.